Informujeme

Aktuálně

4. 7. 2025, den 6

Dobrý den,

Dnes ráno mají děti zrušenou rozcvičku, ale my všichni si ji naopak ordinujeme v plné sestavě už v 7:00. Nakládáme plné Pepovo pracovní auto a vyjíždíme směr hřiště s sebou lavičky, stoly, věci na vstupní tunel, vybavení kiosku. Teď už minuty běží opravdu rychle a my chceme mít všechno připravené.

No a už jste tady vy.

Jako vždy si užíváme tóny hymny z nejkrásnějších, Legacy Anthem, hymny Ligy mistrů a nastupujeme v barevných špalírech ke všem zápasům. Před začátkem turnaje ještě věnujeme vzpomínku Diogovi Jotovi.

Jsme rádi, že nám zůstává věrný Honza Krummer a profesionálně okomentuje dění na hřišti i kolem. A ke konci štěstí i slzy, konfety a We are the champions!

No a pak tradiční svíčková a naše představení pro rodiče.

Věříme, že se představení líbilo a přidáváme poslední postřehy z kempu. Paní kuchařka vyřizuje, že sem jezdí hodně škol a skupin, ale že kluci se chovali oproti ostatním moc hezky. Přidávají se i návštěvníci chatek, kteří s námi poctivě snášeli ranní buzení, kdy se nad celým kempem každé ráno rozeznělo We will rock you a potvrzují, že kluci na chatkách byli fajn. Děkujeme kluci za vzornou reprezentaci.

A u děkování už zůstaneme.

Aby se kemp mohl konat, musíme jako realizační tým fungovat tak, že si každý samostatně plní svou roli a taky se musíme na sebe těšit. A pokud se i u nás místy objeví nějaký ten mrak, musíme si se vší otevřeností a upřímností všechno vyříkat a obrátit za každým problémem list a jít dál. Toto se daří lidem, kteří tento ročník zajišťovali: Lenka Vondrová, Anička Tušová, Klárka Hegerová, Pája Spurná, Věra Štěpánská, Vendy a Pepi Gábi Saňáková, Jan Slon Saňák, Jan Tejpix Saňák, Ondra Solar, Jonáš Saňák a trenéři Pepové Vondrovi, Denis Preclík, Martin Fikejz, Filip Ouroda, Mojmír Fryčák a Jirka Saňák.

Abychom mohli kemp realizovat přesně v takovém rozsahu, jak se to děje, pomáhají nám svými dary jednotlivci a firmy. Děkujeme vám upřímně za vaši podporu.

Tak příští rok na shledanou.

Saňák tým

3. 7. 2025, den 5

Dnešní ráno mohlo být už úplně idylické, kdyby ….. kdyby se před půlnocí nezbláznil bezpečnostní systém a v sekundových intervalech nezačal vydávat pípavé zvuky. Kluky to v jejich hlubokém spánku vůbec neruší, ale usínání je v těchto podmínkách problematické. Po 7:00 už nastupují IT technici. V první částí jejich servisního zásahu se hlasitost signálu ještě vystupňuje, ale nakonec se zadaří a v ubytovně se rozhostí ticho.

Po ranní rozcvičce snídaně, a pak se scházíme k tréninku. Jirka si bere slovo: Chlapci, toto je náš poslední trénink, zítra už přijedou rodiče a bude to fičák, takže bych si přál vidět opravdového nasazení.

Poslední trénink? Zase to pro nás zní hodně zvláštně. Před chvílí jsme přijeli a najednou slyšíme slovo "poslední". Ale je to tak.

Počasí nám přeje, je pod mrakem a my tedy máme poprvé perfektní podmínky. Kluci se dělí do svých tréninkových skupin a je cítit, že trenéři touží, aby měl tento trénink ty nejlepší parametry. A tak perlí. U Pepy se cvičí přesná, rychlá nahrávka a ze začátku je cítit, že to pořád není ono. Pepa: "Chlapi, já vás naučím taneční krok, abyste mohli vzít svoji mamku na diskotéku." Fík volí k motivaci jinou metodu: "Kluci, budeme se strefovat do tohoto čtverce z půlky hřiště a budete soutěžit se mnou. Když budete lepší, budu vás u oběda obsluhovat, když budu lepší já, přinesete všem trenérům příbory a hromadně popřejete dobrou chuť." Večer se můžou těšit na obsluhu od Filipa dva kluci.

Jirka dohlíží a občas si vybere nějakého hráče a vede individuální pohovory. Řeší se pokrok ve fotbalové kariéře nebo naopak překážky, které nabízí život fotbalový nebo i ten lidský.

U oběda se Pepa starší chlubí. "Dal jsme klukům FEEDBACK." Tak to nás tedy dostal, použil slovo "feedback". Wow. Do Pepy od začátku šije nejmladší generace realizačního týmu ohledně jeho totální neznalosti "moderního" slovníku současné mládeže. Zkoušíme na něj skill, skibidi, Aura+ a Aura-, Sigma, Ohio. Pokud náhodou netušíte a jste cooked, tak se taky vraťte do hrobu. Pepa si pod pojmem Sigma představí pouze čerpadla a tak Fík žádá AI, aby Pepovi vytvořila slovníček. Po obědě sedíme u kávy a Pepa si na pomoc bere mobil a vypráví. "Jsem asi totální NPC a Vendy, ty jsi slay." Ptám se Vendy, co je slay: "No slay je jako cool." Tak jo. (Pokud máte zájem o slovník, Pepa vám ho přepošle.)

Mimochodem kromě triček máme tento rok nový merch [merdž]. Respektive máme trenérský zápisník. Když čekal na vyzvednutí na pultu v reklamní agentuře TIPO, byl o jeho prodej zájem. Takže kdoví? Každopádně mockrát děkujeme Kláře z TIPA, která pro mnohé z vás také trpělivě vyráběla trička do Ligy mistrů.

V poledním klidu jde Mojmír, Jirka a Fík vyučovat do 2 chatek a jednoho pokoje kluky, co je "letecký den". V jednom případě to kluci špatně "pochopí" a nacpou věci do kufru. Při kontrole kvality provedené práce toto samozřejmě nemůže projít. Věříme, že nově nabité dovednosti kluci v budoucnosti ocení.

A máme tady vzácného hosta, na kterého netrpělivě čekáme. Je tu Dominik s Týnou – hurá. Dominik má za sebou úspěšně operaci, ale svrbí ho tak nohy a ruce, že vběhne na hřiště alespoň jako rozhodčí Když zapíská polovinu, už se vůbec neovládá a rovnou jde koučovat tým, který se pere v zápase s trenéry.

V průběhu poledního klidu k nám dojíždí dlouho očekávaný host, Jakub Děkan. Je to ten nejlepší den, protože poslední večer naplňuje zábava, které už léta říkáme ze zvyku Ceremony.

Předtím nás, ale ještě čekají semifinálové zápasy Ligy mistrů. To samo o sobě je zárukou zvýšené úrovně emocí. K tomu se ale navíc přidají čtyři divácky atraktivní exhibiční zápasy mužstev, které již s jistotou budou bojovat o páté místo. Aby kluci odehráli stejné množství zápasů, přidávají se trenéři s Tejpixem a postaví se dvěma mladším a dvěma starším mužstvům. Slon sebou mlátí v bráně a v poli hráči předvádějí španělskou tikitaku, brazilskou sambu, když naskočí Vondrovci, tak je tam neměcká zarputilost, kterou občas na chvilku vystřídá česká nuda.

Ceremony zahajujeme ve fitku. Přes celou zeď už září obrazovka a je jasné, že programem části večera bude souboj ve Fifě. Předtím ale krátce mluví Jirka na téma fanouškovství a zmiňuje, jak on ho vnímá v prostředí prvoligového fotbalu. Vzhledem k tomu, že tu máme Kubu, fanouška, který má svůj klub FC Slovan Liberec vytetován na ruce, je to ten správný člověk, který se dokáže k tématu vyjádřit.

Turnaj ve Fifě hrají proti sobě naše mužstva. Hráči se bez přerušení střídají po minutě. A celé fitko je pohlceno ve hře do pár minut. Fandí se, vyvolávají se jednotliví hráči a dojde i na mexickou vlnu – pořádný kotel.

Pak tradiční rybičková pomazánka od Lenky a nekončící tácy vánoček ze Sázavy. Všechno jsme to snědli.

Pepa mezitím rozhoří oheň. Co bychom byli za kemp, kdybychom se alespoň jednou nesešli v kruhu ohně. A kapelu máme náramnou. Někdo z vás starších účastníků si vzpomíná, jak před dvěma lety, kdy nám Jakub Děkan zpíval u táboráku, se našel jeden z řady hráčů, sebral odvahu a doprovodil Jakuba na kytaru. Daniel Třétina je dávno velký chlap, ale dnešní situace k tomu přímo vybízela - zkusit znovu zprostředkovat tohle setkání a poprosit Třéťu, aby si tenhle koncert zopakoval. Takže ho tady máme. Kuba zpívá Cestu, Dědu a Podvod a je to určitě i tou krásnou atmosférou, že všichni sedí, koukají do ohně a kdo zná, tak zpívá. Je fajn vidět, že i ti menší se přidají na Krylova Anděla. Nechce se utíkat z této atmosféry, ale je už po desáté a my se musíme připravit na zítřek. Když se zvedají poslední, začne se snášet déšť.

Přejeme dobrou noc a těšíme se zítra na viděnou.

Saňák tým

2. 7. 2025, den 4

Vážení rodiče,

Včera jsme slíbili, že podrobně popíšeme, jak probíhala naše včerejší večerní hra. Jenže tady se toho děje tolik, že pokud se něco neudělá hned, lze to jen těžko dohnat. Nedá se nic dělat, musíte doma vyzpovídat vaše děti.

O dnešní noci není třeba se zmiňovat, protože není o čem psát. Takže rovnou k dění dnešního dne. Dopoledne pokračují již nadstavbové části Ligy mistrů, kde souběžně se zápasy vede Slon z druhou částí za asistence Jonáše a Ondry brankářský trénink spojený se střelbou. Na pozadí se už ale finišuje s přípravou dnešní hlavní celoodpolední aktivity.

Při obědě dorazí náš host, Michal Miřejovský. S Jirkou se seznámili při příležitosti jeho přednášky na Sigmě Olomouc, kde přednášel o stravě a tréninku vrcholových sportovců. Michal je původem voják, který prošel misí v Iráku, poté se stal instruktorem výcviku přežití a později ho zlákala nabídka pracovat v oblasti sportu, působil jako kondiční trenér mužské české basketbalové reprezentace a osobní trenér Tomáše Satoranského.

Včera jsme se zmiňovali o tom, že chceme klukům nabídnout krásné fotbalové zážitky, ale jen ty nám nestačí. Do našeho programu vždy chceme zařadit hru nebo činnost, která vyvede kluky ze stereotypu, běžně takový zážitek nemají, ale zároveň musí mít nádech určité výzvy, která jde o trochu dál za hranice komfortu. Víme, že při takových situacích se začnou projevovat charaktery a kluci také objevují svůj potenciál.

Takže o co dneska šlo. Týmy postupně vyrážejí na zhruba 8 km dlouhé okruhy v přírodě mimo civilizaci. Postupně dostávají části map, kde mají označené postupné cíle a na nich plní úkoly, občerstvují se nebo jenom získávají další části mapy. Všechny týmy mají přibližně 1,5 km vedených v divočejší přírodě, kde není možné jít po značené turistické cestě, ale je potřeba opravdu číst mapu velmi přesně. Trenéři mají úkol dozorovat, ale také připustit případné menší či větší kufrování, tak aby se všichni dostali do kempu do 19 hodin.

Vyrážíme až v 16:00, kde předtím v největším žáru ordinujeme 2 hodinový klid v postelích a doplňujeme předem tekutiny. Na cestu se vydáváme s plnými flaškami a s obloženými bagetami věnovanými firmou Hamé.

Jak bylo zmíněno, na trase zažijí kluci dva zajímavé zážitky: přes vyznačený koridor musí svůj tým navigovat vybraný převaděč. Mají na to 10 minut. Kluci mají zavázané oči a předem domluvenými signály pro pohyb vpřed, doprava, doleva a stop se musí dostat bez podávání slovních pokynů přes dané teritorium.

V druhém případě je úkol ještě obtížnější: týmy se stávají výsadkovým mužstvem, které musí naprosto neslyšně, bez křupnutí větvičky, zvuku kamínku pod nohou nebo šustění trávy projít minovým polem. A naprosto neslyšně proto, že území hlídá stráž.

Nechceme, aby se týmy potkávaly, takže trasy jsou rozloženy na celkem velkém území, vytěžujeme naprosto celý tým a k tomu si půjčujeme (už tradičně Roberta, který je zde na dovolené).

Některé týmy kufrují, někteří trenéři kufrují – ale nakonec všichni dojdou do kempu, relativně blízko časového limitu.

K večeři jsme obdarování. Myslíme si, že jsme zažili vedro – co je to ale proti kuchaři, který 4 hodiny v tomto vedru stojí před grilem, aby nám udělal 80 čtvrtek kuřete. Dřív než nám je servíruje, obdarujeme ho bouřlivým potleskem. Jsme nacpaní a spokojení. Děkujeme Dvěma fousáčům a Lubošovi Pospíšilovi.

Využíváme přítomnosti Michala, se kterým si dáváme sraz na pódiu. Michal nám předává zkušenosti nasbírané z pozice profesionálního basketbalisty a trenéra, ale kluky také samozřejmě zajímá, jak vypadala Michalova výstroj, když byl na misi v Iráku a jakou u sebe nosil zbraň.

Čas rychle plyne, večeře byla dnes vydatná, a poučení Michalem o tom, že doba, ve které svaly rostou a sílí, je právě doba spánku, spěcháme rychle do postele.

Jirka už je za humny a tak se těšíme, že budeme zítra zase kompletní.

Dobrou noc, Saňák tým

1. 7. 2025, den 3

Dobrý den milí rodiče.

Pokud čekáte zase dlouhou reportáž o dění v noci – už se nedočkáte. Bylo pouze jedno stýskavé bolavé bříško, ale dříve než stihneme přinést čaj, příjemce spí ….. a spí až do rána. Přesně takhle to je každý rok. První noc je kritická, ale druhý den už se během aktivit kluci seznámí mezi sebou, naberou více sebevědomí a usínání už probíhá v klidu.

Hlavní ranní aktivitou je trénink. Většinu činností tvoří technické dovednosti a důraz je kladen hlavně na zlepšení kvality přihrávek. Slovy trenéra Fíka je vidět velký pokrok. Jde o to, že kluci už na sebe mluví, podporují se navzájem, a to se pak promítá i do jejich herního projevu.

Omlouváme se za dnešní stručnost. Důvodem je velké organizační nasazení, které je směřováno na zítřejší speciální program. Jako alternativu pak nabízíme Aniččiny luxusní fotoreportáže, které vždy mapují to hlavní a ještě něco navíc😊.

Oběd je klasikou a není to klasika, která neurazí. Naopak. Luxusní bramborová kaše a kuřecí řízečky.

Měníme program, abychom co nejvíce unikly tomu nejsilnějšímu žáru a přesouváme klidnou aktivitu ve stínu na předpolední čas. Kluci mají využít nabytých informací ze včera, kde posbírali informace o výživě, regeneraci vhodné pro fotbalisty a mají sestavit ideální režim dne k případové situaci hráče jejich věku a odprezentovat ji nakonec před všemi. Hodnotí se nejenom obsah, ale také prezentační dovednosti týmu.

(Nyní malá vsuvka, než vám řekneme, jak to dopadlo. Saňák kemp je sice hlavně o fotbale, ale za posledních 15 let dbáme na jednom – cíleně vybíráme v druhé části kempu aktivity, které nějakým způsobem vyvedou kluky z jejich komfortní zóny. Způsob je různý, ale její cíl je jasný.

Prezentace je jednou takovou aktivitou. Oceňujeme kohokoliv, kdo je ochoten se postavit, před takovou velkou skupinu a cokoliv říct. Začíná tým, který svou přípravu úplně nedotáhl a prezentující se dostává do úzkých. Improvizovat v takové situaci je skoro nemožné. Na druhé straně nastupují týmy, které se ohánějí termíny, jako aktivace CNS, aktivace kloubů a používání brýlí proti modrému světlu. Máme tady i prezentujícího, který se od odborné komise vyslechne hodnocení: "Smekám, ty by ses mohl okamžitě stál učitelem." Věřte mi, že hodnotící nepřeháněl.

V době přípravy prezentace Vendy prochází chatky a hodnotí podruhé úklid. Včera se téměř dařilo kromě jednoho pokoje na ubytovně, kde škála nestačila a pokoj dokonce vyfasoval žlutou kartu! Naštěstí jdou kluci do sebe a jejich dnešní výkon v úklidu je mnohem lepší.

Po svačině opět pokračují zápasy Ligy mistrů a podle trenérů se dostáváme zase o stupeň výš. Ti, co nehrají, trénují s naším hostel Slávou Veselým. Dnes je zde již podruhé a tak vyzvídám nějaké informace: "Slávo, co bys chtěl k tréninkům říct? Popravdě, já chci říct, že vás obdivuji, že to vlastně dáváte i v těchto teplotních podmínkách. Protože, když jsem přijel včera od vás, byl jsem tak zničený, že jsem se musel na dvě hodiny prospat." Sláva má pravdu. Někdy je to hrana, ale my se vždycky dobijeme, když se setkáme u kafe a vyprávíme svoje zážitky nebo vidíme, že se zase něco podařilo.

A někdy to jsou situace překvapivé, ale naprosto milé.

Sedím v místnosti trenérů a datluju do počítače. Přijde zajímavá dvojice. Malý klučina, jeden z nováčků a očividně o dost hodně starší kluk. "Pane trenére, Janek chce jet domů, jemu se stýská." Janek stojí a kouká se do země. Člověk vždy v těchto situacích těžko hledá slova. Dávat příklady toho, co se všechno na kempu bude dít, stejně moc často nepomáhá. Zachraňuje nás starší kamarád a navrhuje: "A nepomohlo by ti, kdybych se přestěhoval k tobě na noc. Zůstal bys?" Janek zvedne pohled ze země a řekne: "Tak jo, to by bylo fajn".

Musím ještě připomenout, že po dnešní Lize mistrů se naplno rozjela ordinace doktora Tejpixe. Své jméno nezískal náhodou. Minulý rok zatejpoval na hráčích snad všechny části těla, včetně malíčku – a kdo neměl tejp, ten prostě nebyl IN. Honza je duše laskavá, a tak pro radost klukům a Natky Honza přivezl tejpy všech barev, dokonce různých vzorů.

Na večer si pro nás Pepča připravila zbrusu novou hru, při které se všichni proměňují do různých zaměstnání spojených s fotbalem. Je 21:30, hru jsme museli protáhnout, protože to všechny bavilo. Slyším trenéry, jak si vyměňují dojmy a vážně nestíhám všechno chytat. Tak se asi nebudete zlobit, když report z této večerní aktivity zahrnu až do zítřejší zprávy.

Už se šeří, ale klukům dlužíme vyhlášení Saňák race:

V kategorii starších se rozhodli závod poctivě odbojovat, zkusit porazit hlavně sami sebe, Kristián Píša, David Žďárský a Radek Štusák (v pořadí 1. – 3.), který jen těsně porazil Kryštofa Kočího a Daniela Pavlíčka na 4. – 5. místech, s rozdílem jen několika sekund.

V kategorii mladších poměrně jednoznačně zvítězil Dominik Mňuk, ale mezi 2. a 3. Vojtou Kyralem a Dominkem Mackem je rozdíl pouhých několika sekund. Dominik Dostál a Filip Svědík pak následovali s odstupem 10 a 20 sekund.

Borci, gratulujeme vám, i všem, kteří se vydali ze svých sil bez ohledu na výsledný čas.

My ještě rychle něco zakousneme a zítra nás čeká další zajímavý host, se kterým plánujeme trochu netradiční zážitek.

Jsme všichni zdraví a tak určitě ulehneme a spokojeně usneme 😊

Dobrou.

30. 6. 2025, den 2.

Krásnou dlouhou dobrou noc. S tímto přáním pro vás a hlavně pro nás jsme končili naši včerejší reportáž. Takže, jak to bylo doopravdy.

Centrem nočního dění se stává ubytovna. Tento rok jsme zavedli nový bezpečnostní sledovací systém, který je aplikován v době naší porady. Přede dveřmi stojí kamera, do které nám kluci mávají, pokud něco potřebují. Stýskajícího, říkejme mu třeba Theo před kameru dovádějí kamarádi. Uléháme tedy společně do postele a zdá se, že bude nakonec všechno v pořádku. Kluci vědí, že v průběhu noci mohou kdykoliv přijít do prvních otevřených dveří, které si s Pepi necháváme dokořán, abychom slyšely, co se šustne. V jednu hodinu se zdá být klid, a tak se fakt těšíme …. Na co? No na tu dlouhou dobrou noc přeci. Chumláme se pod peřinu a …… najednou se začnou ozývat dlouhé žalostné vzdechy. Reflexy profesionální matky zodpovědné za cizí děti mě vystřelují z postele. "Theo, trápí tě něco? Nic, vzlyká Theo. Asi se ti stýská, viď? Můžu tady zůstat a drbat tě na zádech? Ne, to bude dobrý, já to zvládnu, já to chci zaspat. " Fandím jeho odvaze a odhodlání a jdu si lehnout do postele. Čermenské kostelní hodiny odbijí už 1:15 a tak je nejvyšší čas začít sbírat síly na druhý náročný den. A …. Vzdychání, teď už vím. "Theo, můžu si k tobě lehnout? Asi jo. Co dělá maminka, když tě uspává? Nic, jen tak ležíme." Tak, ležím na 30 centrimetech postele a poslouchám. Netrvá dlouho a Theo oddychuje. "Super." Mnu si ruce a raději uléhám na vedlejší volnou postel. Theovy radary zafungují s jemnou technickou přesností. "Aach, Aach." Takže takto zkouším vytrvalost Theových antén, až nakonec přibližně s úderem druhé se ubytovna ocitá v tichu. V 5:30 ráno se přesouvám do postele a mnu si ruce nad tím, že mám ještě krásnou 1,5 h do budíčku.

V 6:00 se ozve z Theova pokoje zvonění budíku. Kluci nadávají svému spolubydlícimu a Theo sedí jako omámený na posteli. Zastavíme budík, v duchu zakleju a kluci si znovu lehají a jdeme spát. Tak jo, to už nedám, adrenalin se dostal na hladinu, která mi už spát nedovolí, a tak si alespoň v duchu procházím organizaci dnešní večerní hry. V 6:15 jdu na záchod a třeštím oči na výjev, který se mi naskýtá. Před nástěnkou s dnešním programem stojí tiše jako sloup Filip. "Co tady děláš, ty nemůžeš spát? Ne, ja jsem vyspalej. A kdy bude ten Gladiátor?" V 9:30, běž si lehnout." A Filip poslušně odchází na pokoj. Vracím se ze záchodu a opět, drobná malá postava tiše stojí a studuje dnešní program. "A co je to ta REGENERACE?" Víš, co? To je prostě odpočinek, jako ležet na posteli a spát." 😊

A takhle my to tady máme, milí rodiče. Takhle my se tady bavíme. Jsem plná dojmů a tak, když zazní na plný kemp v 7:00 ráno rozcvičková písnička: We will, we will rock you", mám už tuhle část reportáže hotovou.

Svůj noční příběh měla také Vendy s dvěma chlapci. Jeden z nich měl lehce zvýšenou teplotu, druhý si stěžoval na mírnou bolest bříška. Chtěli jsme podat výstižný popis tohoto minipříběhu, ale tvůrčí zdroj vyschl, prostě se nedařilo. Požádali jsme tedy o pomoc umělou inteligenci. Musíte uznat, že jistou míru vtipu umělá inteligence má, ale my se budeme nadále držet původní tvorby.

(Zadání znělo: Přišly dva kluci ve čtvrt na osm, že jim je špatně a jeden měl zimnici a teplotu. Lékařka Vendy je ošetřovala, šli do sprchy a potom jim dala čaj. Kluci hned usnuli a ve 3 ráno se probudili vyspalí a ready na další den.)

Umělá inteligence:

Ve čtvrt na osm, když soumrak den střídal,

přišli dva kluci, tváře bledé jak sníh.

Zimnice v zádech, teplo v čele sídlí,

a kroky nejisté nesly je v tich.

Lékařka Vendy, s pohledem klidným,

je přijala tiše, s rukama jak déšť —

jemně a jistě, se srdcem bdělým,

v bolesti jejich hledala lék.

Do sprchy šli, jak do očisty světa,

voda jim smývala stíny i strach.

A pak čaj voněl jak náruč léta,

v hrníčcích klid ztichl, jak v polích prach.

V teplých peřinách čas zpomalil kroky,

spánek jim vdechl mír, co hojí den.

Až ve tři ráno, bez stopy po noci,

probudil je nový dech — a s ním krásný sen.

Jen Vendy už oka nezamhouřila,

bděla a čekala, jestli je všem líp.

V tichu a tmě jako strážná síla —

její únava, to byl tichý slib.

Náš příběh tedy pokračuje dál našimi vlastními slovy.

Nejsem jediná, kdo je v 7 již dávno na nohou. Slon už doráží se zásobovacím autem a přiváží luxusní svačinu, kterou věnovala pro kluky firma Hamé – balené bagety.

A když jsme u jídla, je třeba zmínit naši první snídani. Je formou bufetu a kluci mají na výběr z jogurtů, různých cereálií, šunky a sýrů a vlastně pečenými bagetami.

Po snídani nás již čeká příprava na Gladiátora, alias Saňák race. Z některých mladších jsou cítit obavy, protože nevědí, co je čeká. Ale uklidňujeme všechny, protože si celý závod pomalu proběhneme a ukážeme všechny gladiátorské překážky. A pak jdeme na to. Mladší běží jedno kolo, starší dvě. Na začátku závodu samozřejmě obligátní skok do bazénu v oblečení, abychom tělo schladili už předem. Slunce praží, ale dnes měříme vlhkost pouze 40% a fouká poměrně chladný lehký vítr.

Závod se rozjiždí za zvuku Rammstein, Du hast. Těšíme se na emoce, těšíme se na výkony. I my je prožíváme, protože s každou aktivitou, kterou pro kluky chystáme tak nějak očekáváme zpětnou vazbu v podobě nadšení, zájmu, zápalu. Je tu spoustu výkonů, které snesou nálepku Gladiátor, ale zachytáváme i hlášku Denise, který volá na dvojici, která se svorně v poklusu probíhá závodem: "Tak jedem, jedem, tohle není diskuzní kroužek!"

Po závodě před ubytovnu a chatky vystavujeme mokré boty a oblečení, ale než sníme špenátovou polévku, těstovinové trubky s boloňskou omáčkou, jsou všechny dresy už suché. Boty potřebujeme až večer, protože odpoledne se jednoznačně ponese v duchu Ligy mistrů.

Je sice vedro, ale není sauna jako včera. Zavádíme intenzivní protiúžehová opatření: všechny zápasy se odehrávají v kšiltovkách, picí režim hlídáme jako ostříži, v polovině, kdy zařazujeme svačinu, každý hráč musí nejdříve strčit hlavu do kbelíku, projde několikrát před proudem vody z hadice a samozřejmě zase dočepuje vodu.

Srdnatě hájí bránu Série A Štefan. Jeho svět se na chvíli zastaví, když schytá z metrové vzdálenosti pumelici do obličeje. I my ztuhneme, ale je to borec. Štefan se otřepe a dělá jakoby nic. V tu chvíli se ze všech koutů hřiště ozve: Štefan, Štefan, Štefan.

Odpolední tréninkový program zkracujeme, abychom si dostatečně užili bazén. V bazénu to pořádně roztočíme. A to doslova. Masa těl roztáčí masu vody a v největší rychlosti Slon zavolá: "Otočit a proti proudu." A kluci statečně zápasí.

K večeři je knedlo-zelo-vepř. Má úspěch. Všichni už se najedli, nakupují u Lenky nějaké dobroty, ale do jídelny se vrací silná pětka: Diego, Honza Navrkal, Kryštof Kočí, Honza Endyš, Lukáš Martinec – na talíři mají novou porci knedlo-zelo a jsou náramně spokojení.

Ještě, že dnešní hra je vlastně klidná. Ikdyž může být nakonec náročná úplně jinak. Kluci mají podle hádanek hledat 6 míst ve vyznačeném teritoriu a opsat si informace, které zde najdou. Zítra je budou potřebovat. Kluci se ocitají v úplně jiné situaci. Jsou bez trenéra a v týmu, který se zná pouze dva dny se během pár minut musí najít vůdce, který povede svůj tým. To je nakonec největší výzvou této hry.

Několik zbývajících minut dne využíváme k neplánovanému kruhu – máme tady totiž několik nepříjemných situací, které potřebujeme otevřít. Poté už rychlá druhá večeře a chystáme se na druhou noc na kempu.

Krásný večer.

29. 6. 2025, den 1. 

Hezký večer nebo dobré ráno, podle toho, kdy nás čtete.

Ráno jsme se všichni sešli, všichni v pořádku dorazili. Není možná hezké začínat hned první zprávu tímto způsobem, ale budeme diplomatičtí. Rodiče zlomili rekord za celou historii kempu počtu najetých kilometrů, způsobených návraty pro chybějící dokumenty. Přičítáme tuto situaci velkému počtu nováčků a doufáme, že jestli přijedou příští rok znovu, využijí nabyté zkušenosti.

Neztrácíme čas vybalováním a jdeme hned na hřiště. Přivítání si samozřejmě bere Jirka. Na úvod představuje tréninkové skupiny, které spolu absolvují první trénink. Předtím ale hlavně pro nováčky pár slov. Ty jsou hlavně o tom, že hlavní náplní tohoto kempu je FOTBAL, jako týmový sport. Jirka klade důraz na právě to, že jsme všichni společně jeden velký tým. A abychom tak mohli fungovat, potřebujeme se všichni držet základních pravidel, která vysvětluje. Pak následuje představení realizačního týmu.

V průběhu prvního tréninku musí třikrát zasahovat zdravotnický tým – problémy s bříškem, motání hlavy řešíme přátelským pohovorem a ověřujeme si, že hlavní příčinou je lehký stres, který vyplývá z faktu, že je toho všeho nového na nováčky prostě moc, což plně chápeme. Chápavý přístup zabírá jako nejlepší lék a nakonec se všichni stihnou zapojit do tréninku.

Po obědě se scházíme na pódiu poprvé v dresech Ligy mistrů, takže kluci se už podle barvy trika mohou snadno rozeznat. Je to důležité, protože nastane napjatý okamžik při losování trenérů. Rychle se přemísťujeme Boeingem 737 do Nyonu a pak náhodný los určuje jednoho člena týmu, který sahá do poháru, aby tam rozbalil papír se jménem. Potlesk provází každou volbu, takže mají vlastně všichni šťastnou ruku. Trenéři si hned odebírají své týmy a hledají si klidné místo, kde se poprvé scházejí v kruhu, aby se poznali, řekli pár slov o sobě a pak společně všichni sestavují seznam pravidel, která jsou pro kluky důležitá k tomu, aby se na kempu cítili dobře a bezpečně. Je to kemp kluků a jsou to jejich pravidla a kluci se rozhodli takto:

• Kluci si přejí, aby se v týmu místo nadávání povzbuzovali a drželi při sobě – to je pravidlo číslo jedna, které se jasně prolíná všemi týmy jako vodící linka.
• Nechtějí šikanu a posměšky a pomluvy, místo toho je jejich přáním, aby se kamarádili všichni se všemi.
• Také si přejí si, aby se všichni zdravili.
• Nakonec tu máme přání, aby žádný trenér nekřičel a v klidu všechno vysvětlil.

Tato pravidla dávají nahlédnout tomu, co je vlastně nejvíce trápí v jejich životech.

Nervózní okamžik pak nastává pro Věru, protože vzpomínka na minulý rok, kdy jsme těsně před focením zjistili, že dresy jsou nasáčkované podle špatného seznamu, vyvolává mrazení v zádech. Chce někdo znovu rozbalovat 68 sáčků, v nich 4 kusy oblečení a znovu tak procházet 272 položek a hledat správného příjemce? Asi ne. Na akt focení, který následuje v těchto dresech si předem ordinujeme klid a nadhled, ale pokud by došlo k nějakému renoncu s dresy, asi by byla výzva klid udržet. Nicméně, tento rok je všechno na jedničku a když dorazí Per Wagenknecht k focení, jsme všichni připraveni. Naši společnou fotografii uvidíte v pátek na plakátu, který si všichni účastníci odvezou domů.

Jdeme na to zostra a po banánu vyrážíme na první zápasy Ligy mistrů. Tento rok máme na hřišti trochu jiný model. Nejdřív dohrají svoje zápasy starší a mladší se rozcvičují a hrají nohejbal přes malé branky. Potom se obě skupiny otočí.

Liga mistrů vždy začne přinášet příběhy všeho druhu a kluci už nechávají svůj prvotní stres, stesk nebo obavy úplně stranou.

V týmu Mojmíra dochází k zajímavé situaci hned na začátku. Ikdyž jsme si řekli, že výstroj na zápasy má jasné složení, těsně před hvizdem Mojmír zjistí, že jeden z hráčů nemá chrániče. Tak co myslíte, stane se Mojmír otrokem svého trenérského ega, které má s klapkami na očích jedinou touhu a to je vyhrát? Nestane. Posílá hráče pro výbavu, odmítá návrh protistrany, že se oslabí též o jednoho hráče a volí spíše výchovný postup. Mužstvo za první polovinu zápasu dostává dva góly, ale při vyrovnání sil se herní projev otáčí – přesto zápas končí 1:2. Nešlo tu o to hledat viníka nebo někoho trestat, ale jenom přijmout reálnou situaci života tak ,jak ji nabízí a přijmout za chybu, které se dějí a budou dít, jenom svoji zodpovědnost. Nic víc. Situace také nabízí výzvu pro zbytek týmu a možnost pro Mojmíra pracovat se zbytkem skupiny tak, aby se kluci podrželi, místo toho, aby se obviňovali.

No, hezky to začalo. Ale máme tady i chvilky, no řekněme úsměvné. Zvláště když posloucháme Filipa při koučování. Filip projel na své cestě 76 zemí světa a jakoby si osvojil i nový fotbalový slovník. Snad mu kluci rozumí, když na ně volá "haste" a "bác". Jeho "nekňourej" je už ale srozumitelné všem.

Jeho trenérskou výzvou je i jeho mladší tým nabušený hvězdami, který si sice jako jediný zavolá před zápasem pokřik "Hej, hej, Bundesliga je nej", ale po pár minutách prohrává 0:2. Silné osobnosti a také silné emoce – popravdě spíše negativní. Rezignace, frustrace po pár minutách zápasu? To snad né. Filip bude muset být hlavně mentálním koučem.

Denis se zase na začátku obává, že má mužstvo dva golmany, (mimochodem skvostných jmen – Čech a Buffon) – a v poli budou oslabeni. Opak je ale pravdou, protože aby hrají výborně nohama a jejich první zápas končí …..

Dovolte jeden vstup, kterým je potřeba vysvětlit oslovování "kluci". Původně měly být na kempu dvě hráčky, ale jedna se nakonec zranila a tak je s námi pouze Natálka. Pro zjednodušení a rychlost v psaní si oslovení "kluci" ponecháme, ale vězte, že Natálka je stále s námi a mimochodem, klukům se v dovednostech a nasazení naprosto vyrovná.

Po zápasech všichni rychle do bazénu, ale máme tady nové zranění. S potutelným úsměvem se ke zdravotnici blíží Slon: Vendy, nemáš tady nějakou vazelínu? Vendy mu obhlíží jeho rty, když ze sebe Slon vysouká: Asi jsem si dnes vzal špatné trenky. …. Hmm. Vidíte, že v našem sdílení se snažíme být otevření a autentičtí a neřešíme už vaše následující vizuální představy.

Všechny bolesti po prvních zápasech určitě přehluší večeře. Inovujeme a nahrazujeme buřtguláš z minulého roku smažákem se salátem a s bramborem. Podle zbytků se docela zadařilo a ti co jídlo vrátili možná netušili, že jedli smažák, protože slyšíme: ten řízek byl nějakej divnej.

Po večeři máme chvíli klidu na nakoupení laskominek a rozklízení věcí a pak jdeme na náš velký kruh, jehož vedení se ujímá Jirka. Máme spoustu námětů z dnešního dne a potřebujeme je probrat. Jejich obsah zůstane tajemstvím, protože to, co se v kruhu řekne, to tam také zůstane. Jedinou věc, kterou prozradíme, je, že téma respektu k tělu a zdraví řešíme povinným naplněním všech lahví a jako důkaz žádáme na konci všechny kluky, aby obrátili flašky vzhůru nohama.

Pak mají kluci ještě čas uspořádat své věci, v 9 zveme na dobrovolnou druhou večeři a pak spát. Věříme v klidnou dobrou dlouhou noc. O tom, jaká byla, vám napíšeme zítra.

28. 6. 2025, den 0

Vážení rodiče, ahoj všichni účastníci,

Zdravíme vás poprvé z Čermné a otevíráme reportáž Saňák kempu 2025. Kdo je s námi poprvé, tak informujeme, že každý den po uložení dětí do postele se scházíme k poradě na další den a po ní, což je většinou po 23:00 noční hodiny, posíláme kompletní reportáž z dění daného dne a zpracované fotografie a videa, abyste si mohli v brzkých ranních hodinách všechno přečíst a prohlédnout u ranní kávičky. Takže sledujte, co vaše děti dělají na web stránkách sanak-kemp0@webnode.cz a na sítích Instagram a Facebook.

Pro letošní kemp máme připravené zase nějaké novinky, ale zároveň se držíme oblíbených aktivit. Takže samozřejmě proběhnou utkání Ligy mistrů a na programu bude Saňák race, se vším, co k němu patří. Máme připravené dvě úplně nové hry a přivítáme jako vždy velmi zajímavé hosty (a mají se kluci a holky zase na co těšit). Neslevujeme z našeho odhodlání vylepšovat komunikaci v prostředí dětského fotbalu, a tak se opět budeme snažit sami sebe posouvat v duchu systému komunikace Respektovat a být respektován, vůči sobě a vůči dětem. Proto jsme se také jako tým sešli v květnu na menším semináři, abychom se v tomto smyslu dobře připravili.

Podmínkou k tomu, že se tento kemp může konat, jsou lidé, kteří jsou ochotni věnovat týden a více svého soukromého volna tomuto projektu. Takže dovolte krátké představení realizačního týmu: šéftrenéra Jirku budeme mít na kempu v neděli, ve čtvrtek a v pátek a děkujeme Martinovi Svědíkovi, že nás tímto podpořil a Jirku uvolnil (ten bude dojíždět ze soustředění z Polska). Nedá se ni dělat, je to těžké, takto odjíždět, ale to je život trenérský. Mojmír, který v nepřítomnosti přebere kormidlo (vlastně jako vždy v posledních letech) je s kempem spjat 19 let, nejdřív jako hráč a pak jako trenér. Profesně pedagog, je to ten správný lídr. Pak tu máme stálice v trenérském štábu, zkušené trenérské matadory syn a otec Josefové. Denis, má podobný příběh jako Mojmír, bývalý účastník, a již několikátým rokem trenér kempu, s trenérskými zkušenostmi u chlapeckých i dívčích mužstev. Po čtyřech letech cestování kolem světa vítáme navrátilce Filipa, který posiluje trenérsko-pedagogickou základnu týmu. Nemilou zprávu sdělujeme v případě třetího pedagoga Dominika, v týmu jediného stále aktivního fotbalistu – a to je právě ten průšvih, z fotbalového zápasu si odnesl zranění, které vyžadovalo operaci a tak nás přijde jen navštívit a pro tento rok ho zastoupí nováček Martin Fikejz. Ten je sice nováčkem v týmu, ale rozhodně ne nováčkem v oblasti fotbalových dovedností … Ve dnech Jirkovy nepřítomnosti nás ještě posílí profesionální okresní svazový trenér Sláva Veselý a určitě si bude okukovat nové talenty do fotbalových výběrů. Brankářský trénink poskytne Slon, který se v mládežnických kategoriích propracoval do týmu Slávie, a ikdyž se to nemusí na první pohled zdát, stále nás ještě šokuje, když své tělo rozvlní v bráně při perfektní robinzonádě (kdo nevěří, nechť se podívá na fotografie z minulého roku).

Jsme velká banda více než 80 lidí a to vyžaduje vedle vedení tréninku perfektní organizaci všech zbývajících činností a dobré zázemí. Organizační práce všeho druhu má na starosti Věra a její reportáže čtete. Pepi Gábi připravuje se Slonem veškeré hry a mimofotbalové aktivity. Z minulého roku drží zdravotnický Saňákovský tým: Vendula má na lékařské fakultě již třicet samostatných porodů, ale je jasné, že na kempu bude využívat jiných dovedností a fyzioterapeut Honza (od minulého roku zvaný Tejpix), již třicet let pomáhá dávat lidem dohromady pochroumané svaly a klouby. Paní doktorka Iva s Emičkou a Luckou nám moc chybí, ale pozdravujeme je k moři a doufáme, že nám posdílí fotku ze své zasloužené dovolené. Časové náročný úkol PR tento rok kompletně bere na svá bedra Anička, musí být všude a pořád a její vzdělání architekty a estetické oko určitě přinese zajímavé záběry.

6. den, 5. 7. 2024

Není obvyklé začínat rozlučkovou zprávu informací z noci, ale byla by škoda to noční dění nereportovat. Popravdě poslední noc byla klidná a zázračná. Zázračná proto, že trenérský pokoj, kde se vždy koncentrují chrápající trenéři starších ročníků spal potichu, nikdo ani nedutal. Naprostý zázrak. A tak musela zasáhnout vyšší moc a do klidné noci se samovolně ve 3 ráno na pokoji rozběhl vzduchový kompresor. Dokážete si představit ten šok a představy o tom, co se asi děje. Zkrátka našem kempu se stále něco dít asi musí.

Máme radost, jak se povedl celý závěrečný turnaj, děkujeme rodičům, že v tak hojném počtu vytvořili diváckou kulisu a naši maturanti – to byl fantastický taneční výkon, jsme na vás pyšní!

Když jsme u toho děkování, je potřeba říct, že kromě realizačního týmu tuto akci podpořilo mnoho, mnoho dalších lidí. Děkujeme všem našim sponzorům, kteří poskytli finanční podporu, ale i jednotlivcům, kteří nám dodali občerstvení nebe věnovali svůj čas: Petrovi Wagenknechtovi za tu nejkrásnější fotku, co jsme kdy měli, Jirkovi Syrovému za grafické zpracování, Honzovi Krummerovi za skvělý komentátorský výkon, Pospíšilovým, Langerovým, Žďárským, Rakovým, Kašparovým, Endyšovým, Páclovým, Solarovým za poskytnutý proviant. Děkujeme našim rozhodčím s jakou vážností a zodpovědností odvedli svůj rozhodcovský výkon a těšíme se na záběry z dronů od Patrika Ročka.

Když jsme se loučili, bylo smutno hlavně těm, kdo tu byl naposledy. Ale smutnit po něčem, co bylo krásné vlastně není tak špatné. Přejeme vám a nám krásné léto. A když přijdou chvilky těžké (a ony přijdou) zkuste se v hlavě vrátit do momentu, kdy jste stáli všichni na hřišti, drželi jste se kolem ramen a zpívali spolu závěrečnou hymnu "You will never walk alone". A když by bylo opravdu hodně zle, no tak pak si pusťte video trenérů a Slona u bazénu (my ho pro vás brzy zpřístupníme na internetu).

Saňák tým

5. den, 4. 7. 2024

Tak to byla ta zatím nejkrásnější noc na kempu. Večer unavení v klidu usínáme a budíme se až ráno. Nikoho nic netrápí a tak budeme odpočatí na dlouhý den, který budeme končit naší rozlučkovou Ceremony.

Dnes je fakt chladno, lehce mží. Ale během dopoledního tréninku se mraky začnou trhat, a tak někteří využívají možnost skočit po tréninku do bazénu.

Obědváme (naším slovníkem řečeno) duté trubky a kuře na paprice a je potřeba si dobře odpočinout. Jsou tu poslední zápasy Ligy mistrů před zítřejšími finále. Aby mohly i týmy na 5. a 6. příčce odehrát dnes 2 zápasy, zapojují se trenéři a primář Honza a brankář Slon a sehrají exhibiční utkání. První zápas mladších končí vítězstvím trenérů, ale druhý končí remízou a tak dochází k prvnímu penaltovému rozstřelu. Filip dává Slonovi první penaltu a oslavuje jako Ronaldo. Po první sérii je ale skóre stále nerozhodné,, a tak rozhodčí zápasu rozhoduje, že pokud ale kluci střelí následující penaltu jsou vítězi. Nastupuje znovu Filip a …. penaltu neproměňuje. Ze šťastného Ronalda je tu rázem hromádka neštěstí. Primář Honza moc dobře ví, že Filipovou oblíbenou lahůdkou je pendrek, a tak slibuje každému úspěšnému střelci rovnou tři. Ale Filipovi to stále trochu vrtá hlavou: " A ty pendreky budu platit já nebo vy?". Je ujištěn, že to bere náš pan primář na svůj účet a hned po večeři se hlásí u stolu trenérů o svou cenu 😊

Dohráváme zbývající zápasy Ligy a v jejich průběhu se k nám připojuje skvělý host, kapitán týmu FK Pardubice, Kamil Vacek se svým tatínkem a synem. Jsme rádi, že nám Kamil věnuje půl hodinu svého času k velmi zajímavé diskusi: kluci se mohou ptát, na co chtějí. A Kamil vypráví o své lásce k fotbalu o jeho cestě k úspěchu, o jeho životě.

Jdeme si užít lehce slavnostní večeři, pečené brambory a vepřový steak a pak už naše Ceremony. Jde o zábavu, kterou si děláme sami pro sebe a trenéři se rozhodnou jít příkladem: za zvuků Pobřežní hlídky nastupují v černých trenýrkách a slunečních brýlích a roztleskají svou choreografií na souši nás všechny. Poté skočí do bazénu a promění se v akvabely. Zdá se, že celá show je u konce, když se najednou rozezní tóny Olympijské pochodně a na scéně se zjevuje …. no, co to asi je? Obří pochodeň? nebo Julius Ceasar ve své bílé róbě. Ne, je to Slon v prostěradle, který rozrazí hladinu bazénu svým obřím tělem a vygraduje vyvolá tsunami a nadšení diváků.

No, a pak je řada na klukách a holkách. O zábavu všech se budou nyní starat oni. Máme tu silný ročník 2009, který bude skládat svou maturitu z předmětů tanec nebo video reklama, tvorba a přednes vlastní básně. Všichni prospějí u maturity s vyznamenáním a máme tu dokonce dva maturanty s červeným diplomem. Gratulujeme.

Vyhodnocujeme ještě úklid. Vítězové na chatce jsou velmi překvapeni a speciální ocenění od zdravotnice Vendy získává vítězná pokoj na ubytovně za perfektní stav úklidu ráno, v poledne i večer.

Na závěr nás čeká překvapení. Svou zdravici nám zasílá Kuba Děkan, který nám smutně sděluje, že opravdu nebylo možné vzhledem k pracovnímu vytížení dorazit, ale tleskáme informaci, že by rád opravdu příští rok přijel.

Je už téměř 22 a tak rychle do postele, protože nás čeká opravdu dlouhá porada, protože budeme znovu probírat organizaci zítřejšího dne do posledního detailu.

Zítra je začátek programu v 9:30. Náš kiosek bude mít pro vás v nabídce k nákupu pivo, limo, káva, čaj a samozřejmě ….. pendreky.

Těšíme se na vás a přejeme dobrou noc.

4. den , 3. 7. 2024

Dobrý den.

Dnes začínáme klasickou rozcvičkou v 7:15, švédský stůl u snídaně (dnešním zpestřením jsou rajčata s mozzarellou). Po snídani hodinka pauzy a pak dovednostní trénink, hodně střelby.

Vzhledem k tomu, že dnešní den má být spíše odpočinkový, prodlužujeme klid a ve 14:00 se scházíme k odpolední hře.

Vždy chceme nějakou novinku a tou je letos tato hra.

Charakterizovat ji lze slovy: orientace s mapou a v terénu, samostatné rozhodování a týmová souhra.

Prvním úkolem je složit mapu ze tří dílů. Poté si týmy losují svoje místo startu. Následně se rozcházejí na své pozice na mapě a jejich úkolem je najít v terénu 4 obálky, kde se skrývá šifra s dalším popisem úkolů pro večerní aktivitu. Role trenérů je jasně dána – jejich úkolem je dohlédnout na bezpečnost a ostatní si musí tým rozhodnout úplně sám.

Odpoledne je koncipováno jako odpočinkové, nesoutěžní, v tempu, které si může zvolit každý tým sám. Jediným zásadním cílem, je vrátit se zpět do tábora do 18 hodin.

Mapy jsou složeny, týmy připravené odejít na start a Dominik jde s barvou ven. Tajně jde za námi: "Tohle fakt není moje parketa. Ukažte mi, kde jsme na tý mapě …" Trochu si říkáme, jak to asi dopadne.

Dominikova skupina vyráží: 15:07 se někdo ptá: "Uf, trenére, jak dlouho jdeme a kolik jsme už ušli? A Dominik na to: "Asi 600 m, a jdeme šest minut." A kolik nás ještě čeká?: "Asi 9 km a další 3 hodiny."

No, a to jsme teprve na začátku.

S Lenkou a Pepčou se vydáváme na Mariánskou horu, protože všechny týmy tudy musí projít a je tu také náš zásobovací a zdravotnický tým, aby na trase poskytl první pomoc a nějakou tu dobrotu.

Opravdu přijde k chuti. Když s týmem dorazí malá Naty. Bere si tatranku, jablko a džus. Za chvíli: "Můžu si vzít ještě jednu." "Jasně, můžeš. A dvě? Můžeš. A tři? Jasně. A můžu i čtyři? Měla to být taková zábavná procházka, ale jakoby to dávalo fotbalistům a fotbalistkám docela zabrat.

Všichni trenéři dodržují jasně pravidla hry. Jsou dohledem a dozorem, ale všechny rozhodnutí o tom, kudy se vydat, musí udělat tým sám. A tak chlapi trpělivě uhýbají na nesprávné cesty, míjejí ty správné odbočky, aby se pak znovu vraceli tou samou cestou zpět.

Na Mariánské hoře stihneme Pepu, Pepina a Smíšu, kteří sem dorazili z různých směrů, ale stále ještě musí sebrat poslední obálky na cestě. Smíšova parta vyrazí správným směrem, i kluci od Pepina to trefí, ale trochu nám zatrne, když si parta od Josefa zorientuje mapu špatně a vyrazí směr Lanškroun. Josef starší, kterého interně nazýváme rumunským dozorcem, je znám svou disciplínou. Obava, že nechá kluky dojít do Lanškrouna je tak na místě. Ale nenechte se mýlit, pod tvrdou slupkou, vřelé srdce a po pár set metrech kluky otáčí.

My jsme zpět v cíli a napjatě očekáváme s jakou se budou všichni vracet.

Je tu Dominik a je dost skleslý. "Ty bláho. Já jsem je nechal hlasovat. Vždycky se hlasovalo, jestli půjdem po cestě nebo zkratkou. No, a jak si myslíte, že to vždycky dopadlo? Samozřejmě, že to bylo vždycky 6:5 pro zkratku. Podívejte se, kudy jsme šli?" A Dominik ukazuje, jak se skupina prodírá roštím a brouzdá loukami. A Dominik pokračuje. "A ten začátek. Na startu jsme měli 20 minut volno, začínali jsme u lesíku. No a co myslíš? Místo, aby studovali mapu, všichni museli mít svoje klacky. No hlavně, že měli klacky. Pak jsme někde šli, a zjistili, že se jeden klacek někde ztratil. Tak se zase hlasovalo. Musel jsem se výjímečně zapojit do hlasování, protože oni by si snad odhlasovali, že se pro ten klacek budou vracet."

Pepova skupina startovala poblíž rybníku. I tihle kluci měli ten lákavý nápad zkracovat si trasu mimo cesty. A Pepa líčí: "Hoši to byl koncert. Hnali mě nějakým rákosím podle rybníka a najednou jsme se ocitli u jakých si krmných věží. No tak mě hnali zase zpátky. Pak se rozhodli jít přes louku a přeskákat takový potok, pak se podívali na mapu, otočili s ní a řekli, že jdeme zpátky. No… a pak jsem šli dalších 50 metrů a tam byl mostek."

No, je to opravdu jen pár střípků a zeptejte se sami vašich dětí, co zažily.

17:53 volá Mojmír. "Hlásím, že na šestou to nestihneme." "Jak to?" " Nechal jsem je úřadovat."

O Denise máme také strach. Denis nakonec dochází 18:02. Kluci jsou šťastní, ale hlásí: …"no, ale to jsme ještě poslední 2 km běželi."

Dnešní večeře, buchtičky se šodo. Ikdyž jsme opravdu všichni hladoví, nepomáhá to Dominikovi, aby překonal svůj odpor k tomuto jídlu a na tajňačku se cpe s Klárkou sekanou.

Díváme se z jídelny směrem na kopec, kde je na vršku místo zvané U Kreuzingerova kříže, kde má Mojmírův tým sebrat poslední šifru. Ale stále nikde nikdo. Najednou volá Mojmír: "Už jsme u kostela. Schovejte nám večeři." Jak u kostela? No, sami se podívejte do map a určitě vám také bude záhadou, kudy mohli kluci chodit.

18:30 vchází za potlesku ostatních do jídelny Mojmírův tým. A jsme všichni.

Jsme plni dojmů a většina zážitků je vtipných. Najednou ale přichází trenér a říká: "Byl jsem kontaktován jednou starší ženou, která je tady v kempu ubytovaná a ta nám říkala, že někteří kluci z chatek se chodí sprchovat do ženských sprch." Trochu nám zatrne, jaká stížnost bude následovat. A ženy pokračují: "No, to není kvůli nám, je to hlavně kvůli bezpečnosti kluků, kdyby nás viděli, aby nepřišli k újmě." Je jasné, že ženské jsou ze stejného těsta jako my a dovedou si ze sebe udělat srandu. Ale tohle je opravdu nahrávka na smeč, kterou jako první využívá Pepino a nad buchtičkami zahlásí: "Kdo tam vydrží půl hodiny, má u mě pendreka."

Nad kempem se začíná šeřit a kluky a holky čeká poslední rébus. Musí vyřešit šifry, aby zjistili, že za ně obdrží "stavební materiál". Špejle a modelínu. Losují si názvy staveb, které z nich mají sestrojit. Výsledky si můžete prohlédnout na fotkách.

Do devíti všichni staví, pak si dáme chleba s tvarohovou pomazánkou a potřebujeme využít dnešní den do poslední minuty. Dnes se toho v týmech spoustu odehrálo, kluci a holky se museli často rozhodnout, dohodnout a vyřešit sem tam nějaký spor. A tak nám to dává příležitost vyřešit tyhle záležitosti v týmových kruzích. 21:45 rychlá sprcha, kontrola klíšťat a to by už pro dnešek bylo opravdu vše.

Dobrou noc.

3. den, 2. 7. 2024

Dobrý den.

Krásně jsme se vyspali a budíme se do chladnějšího rána. Mojmír s Pájou odpovědní za rozcvičky už naplno v akci.

Na dovolené v kempu tráví čas pravidelní dovolenkáři a ti dobře vědí, že si na své dovolené zkrátka nepospí, protože v 7:15 se areálem rozduní rozcvičková hudba a mají prostě utrum. Za ty roky se už známe. Oni si nestěžují, naopak nám fandí a v pátek dopoledne budou stát mezi vámi a fandit našim klukům a holkám při finálových utkáních.

Ostatní realizák již sedí připravený před bungalovy a snaží nastartovat svoje těla. Zezadu sledujeme Dominika (Chládka), sedí na židli a celé jeho tělo vibruje. Chladem. Nabízíme Dominikovi mikinu, ale on rezolutně odmítá se slovy: "Je to jen o hlavě, takže si to teplo představuju." A klepe se dál.

Program dnes ještě nezačal a před ošetřovnou jsou již zájemci o našeho primáře, fyzioterapeuta Honzu Saňáka. Honza si dovezl část své ordinace a přístroj na elektroakupunkturu Rebox. Jarda Rýdl leží na lehátku, v ruce svírá katodu a Honza jezdí po lýtku, kde má Jarda koňara z předchozího tréninku. Pohled na oba připomíná scénu "Vyďeržaj pijonjer".

Náš primář začíná být velmi oblíbený, protože odborně tejpuje různá menší zranění a trochu se nám zdá, že s nimi chtějí všichni lehce machrovat. Podléhá i zdravotnice Vendy a nechává si vyšperkovat rameno růžovým tejpem.

Na dopolední trénink se k nám, připojuje Dominik Zdržálek, který je mistrem v žonglování a fotbalu 1:1. Byl naším hostem i minulý rok a dnes si přivezl pro kluky malou atrakci, jakousi mini-fotbalovou arénu, ve které se snaží jeden druhého obehrát a vstřelit gól. Zároveň kluci mohou zkusit obehrát i Dominika.

Před obědem se ještě chvíli zdržíme a sborem zpíváme: " Erik má narozeniny, my máme přání jediný … Předáváme dárek. Všechno nejlepší k narozeninám Eriku Doležalovi.

K obědu řízek s kaší. Trenéři stojí v řadě jako poslední a dochází kaše, ale ta se dá lehce nahradit druhým řízkem a na to si kluci rozhodně nestěžují. A pak se rozdělujeme. Nejstarší kluci pod dozorem Josefa a Mojmíra vyrážejí dřevorubit do lesa, aby nám připravili dřevo na večerní opékání. Ostatní na multifunkční hřiště a bavíme se trochu jinak, fotbal necháme odpočinout.

Bohužel, je nás o jednoho méně. Ze zdravotních důvodů musel odstoupit Maty Rybka. Je nám to moc líto, protože je to zkušený matador a skvělý parťák. Tak na dálku pozdrav od nás všech.

A po svačině opět zápasy Ligy mistrů, každý tým odehraje dva. Po nich už je jasně dáno, kdo bude hrát o titul a kdo o umístění. Ale na úroveň zápasů to nemá vůbec žádná vliv, bojuje se o každý bod. Asi jste si všimli, že poctivě oslovujeme účastníky kempu: kluci a holky. Máme zde dvě fotbalistky. Takže je normální slyšet: "Naty, raz, dva, střela. Veru, dobře jsi ho dostoupila." Jirka od začátku důrazně nabádá, že chce vidět fotbal a žádnou válku, žádné skluzy a tedy žádná zranění. V tomto ohledu se nám zatím daří.

V podvečer dostávají kluci ještě čas na přípravu programu čtvrtečního večera, kterému léta říkáme Ceremony. Děláme si zábavu pro sebe, bude to náš poslední večer na kempu. Program bude v jejich režii a my se těšíme, čím nás překvapí.

Večer chystáme táborák. Moc jsme se těšili na Jakuba Děkana a zpívánky s ním u táboráku a ještě minulý týden Jakub plánoval přijet. Bohužel mu vytížení nedovolí. Vedle plánovaného koncertu v Karlových Varech, účasti na festivalu, musí Kuba tento rok natlačit do svého programu ještě natáčení pokračování filmu Vyšehrad II. Fakt to nejde. Takže Kubu zdravíme na dálku a těšíme se na příští rok.

Táborák hoří, my opékáme buřtíky a zase se to celé opakuje. Je to prostě vždycky stejné. Každý rok přesně stejný scénář a stejné pocity. A dokud budeme tento kemp dělat, nikdy se nám to neomrzí. O čem mluvím?

První den na kempu, příjezd. Pro nováčky trochu stresu, pro ty, kdo přijíždějí znovu, tak očekávání a těšení. Druhý den se poznáváme, zvykáme si, sžíváme se. A třetí den se všechno láme. Najednou vidíme, že to, co máme tak rádi, začíná fungovat. Pospolitost, kamarádství a je jasné, že společný táborák vždy vytvoří přesně to správné zázemí.

Možná si kluci někdy hrají na tvrďáky, ale když i oni s námi zpívají Nedvědy, tak je to prostě fajn. Hezký a uvolněný večer končí, v posteli jsme za čtvrt hodiny. O slzách už psát nemusíme. Dobrou noc, zítra nás čeká další krásný den.

2. den, 1. 7. 2024

Dobrý den,

takže někteří z vás jsou určitě napjatí, jak to bylo v noci. Vlastně jsme to zvládli. Jedna bolavá hlava, v noci na ošetřovně pod kontrolou zdravotnice, ale všechno vyřešil dlouhý 9-hodinový spánek. No a pak dvě bolavá bříška, která jsou takovým malým či větším stýskáním. Jedno z nich se podaří zahnat zpěvem ukolébavky v operním podání, což alespoň na chvíli rozjasní tvář dotyčného.

Ráno se budíme do černé oblohy a když se spustí déšť vlastně děkujeme počasí za to, že nám připraví perfektní podmínky pro Saňák "Gladiátor" race. Potřebujeme vodu a bahno, jinak by to nebylo ono.

Během snídaně dokončuje ředitelka závodu Pepča poslední úseky trasy a nervozita začne stoupat, když se všichni řadí, aby byli označeni svými startovními čísly. Startujeme. Závod je ve dvou kategoriích, pro ty starší je dvoukolový. Samozřejmě první překážkou je bazén, bez bot ale pěkně v oblečení a pak další překážky snesou měření s těmi gladiátorskými. Kluky ale i dost prověřují žabáci, či kačáci, no a když se zkrátka nezadaří tak i handykepy v podobě angličáků a dřepů, slovy Dominika, "klasický zavařovačky od Pepči". Zápal soutěžících, celá atmosféra, doprovodná hudby Rockyho Balboy přitáhne pozornost čermenských kluků a ti se zaujetím začnou fandit závodníkům takovým způsobem, že jim nabízejí po trati vodu ze svých flašek. Tahle souputnická sounáležitost dává závodu správný punc.

Večer budeme sice vyhlašovat vítěze, ale nasazení všech, osobní výkony na hraně svých možností to je to, proč má tento závod už své trvalé místo v našem programu. A ačkoliv se to nezdá, patří mezi kluky vedle Ligy mistrů mezi ty nejžádanější.

Závodníci vypadají všichni do jednoho přesně tak, jak to má po závodu být. Mokří, zabahnění. Jasně, logisticky to není nic moc, budeme sušit 70 párů špinavých mokrých bot a spoustu mokrého oblečení, ale to se nedá nic dělat. Někteří aktivní z mladších kategoriíí strkají dle instrukcí maminek strkají všechno do tašky na špinavé prádlo. Ale to hned zachraňujeme, aby vám domů nepřivezli plesnivou kouli.

Ještě zpracováváme podněty z týmových včerejších večerních kruhů, kdy si kluci sestavovali seznam pravidel, které by si tady na kempu přáli od všech dodržovat. A toto je seznam těch, které se objevily nejčastěji:

• Nedělám druhým to, co se mně samotnému nelíbí
• Přejeme si upřímnost, pravdu do očí a žádné pomluvy za zády
• Respekt k druhým, respekt k věcem druhých
• Pomáhat druhým, mladším a novým v našem týmu, vzít všechny do party
• Od trenérů si přejeme hecování, podporu a pomoc

Hodinku oddechneme a pak na oběd.

Odpoledne vykoukne slunce, protože ví, že budeme trénovat. Začíná se dovednostním tréninkem, který je přerušen lehkou svačinou. V průběhu svačiny dorazí host Honza Krummer. Vzhledem k tomu, že zdravotnice Vendy se právě vrátila z inspekce pokojů využívá jeho přítomnosti a silného hlasu a volá ubytované pokoje 6, kterému přes vytrvalá upozornění nestačila známkovací škála úklidu.

A tady malá vsuvka. Systémy typu "Respektovat, být respektován" jsou velmi často mylně považovány za systémy, kde si děti mohou dělat, co chtějí, kde děti řídí dospělé, systémy bez pravidel … Je to velké nepochopení. Důrazné slovo má své místo. A na důrazné slovo dnes muselo dojít. Jasně, stručně, výstižně. Vendy volá pokoj 6 a Honza Krummer je žádá, aby před něj nastoupili podle velikosti a v černých brýlích začíná svůj projev:

"Takže, aby mě z kempu volali do JZD, že se mám přijet podívat na bordel, který jsem ještě v životě neviděl, to jsem ještě nezažil. Kázeň, řád, disciplína, to je základ pro úspěch Ligy mistrů. Máte na to 4,5 min a pokoj bude v pořádku. 4:30, 4:29, 4:28 …. Klukům už vidíme jen záda.

Částečně vzhledem k Honzově komediálnosti a faktu, že nikdo nezvyšuje hlas, kluci chápou, že se je nikdo nesnaží ponížit, na druhou stranu je to jasný signál, že už zašli za pomyslnou hranu a že každé (ne)konání má své důsledky.

Liga mistrů. Včera to byla taková očuchávačka a navíc dost nečekaná, protože dříve se začalo hrát v týmech až druhý den. Je už ale cítit, že se všichni víc znají. Složení týmů ale určil náhodný los, a tak si sem kluci a holky přijeli pro různé lekce. Někdy je to o tom, že se přizpůsobím, někdy o tom, že musím zkousnout spoustu porážek a přesto se pokouším v každém zápasu docílit úspěchu. A tak je emocí opravdu hodně. V celé jejich škále. Nebudeme tento rok zveřejňovat průběžné výsledky. A vy se na ně teď taky vykašlete. Nám se prostě daří dobře a tráva je zelená.

Počasí je natolik dobré, že po zápasech zařazujeme bazén a využíváme, že můžeme zkontrolovat klíšťata. Ráno jsme totiž jedno našli a vzhledem k tomu, že se dopoledne i odpoledne kluci válejí v trávě, tak je potřeba zakročit. Při výstupu z bazénu kontrolní četa pečlivě prohledává všechna těla. " Našli? Nenašli. Našli? Nenašli." Co myslíte vy? Nenašli. Skóre klíšťata versus Saňák kemp tedy zůstává na krásném: 1 klíště versus 68 dětí.

Potom večeře: knedlo, červené zelo a vepř. Naprosto luxusní.

Zcela neplánovaně zařazujeme hry, které mají za cíl lépe propojit děti, lépe se seznámit, protože zde máme několik kluků, pro které je to osobní výzva, a tak bychom rádi šli tomuto problému naproti. Máme v týmu 3 pedagogy/žky a ti mají v rukávu interaktivní hry. Jdeme na to. Jednu hru vede Pája, jmenuje se "Změna identity" a nutí propojit se s co nejvíce lidmi. Druhou si připravila Pepi a je to otázková hra. Někdo funguje dobře a dobře se baví, ale jsou tu skupinky, které docela narušují dění a možná taky ostatní. Popravdě holky to docela mrzí, ale je to alespoň příležitost pro téma ve velkém kruhu, který vede Jirka.

A je to taky krásná příležitost, sedět spolu, všichni dohromady a začít naplňovat pravidlo upřímnosti. Holky se vyznávají ze svých pocitů a je fajn, že se najdou i odvážlivci, kteří řeknou, jak z této situace ven. Náš kruh je ale o tom, že co se řekne, ven se nedostane. A tak si vše necháme pro sebe.

Je deset hodin, všichni leží, 2. den pro kluky a holky končí. Pro nás začíná porada a příprava na další den.

Vám všem přejeme dobrou noc.

1. den, 30. 6. 2024

Dobrý den všem,

tak jsme všichni spolu – tedy až na jednu výjimku. Bohužel Honza Šána z Prahy se zranil a přijede nás tedy pozdravit alespoň v pátek.

Je nás hodně účastníků, kteří jsou na kempu již po několikáté, a tak při registraci rádi slyšíme, že se někteří opravdu nemohli dočkat:

Maminka: Tak jsem ráno vstala, v pyžamu jdu z ložnice do obýváku a na sedačce sedí David a je oblečený. "Co tady děláš?". "Čekám, až pojedeme."

No, neptali jsme se, od kolika hodin ráno David čekal. Každopádně, už se dočkal.

Pomáháme těm mladším na ubytovně, povléci postele a zarovnat věci do skříněk. Nálada je různá a někde i slzy, ale na prvním srazu celého týmu ve stínu na pódiu už slzy nejsou. (Nechval dne před večerem a to doslova, protože dobře víme, že večer kluky prověří. Ale o tom, jak to dopadlo se dozvíte úplně na konci této reportáže nebo zítra ráno, to je stále ještě před námi. Hlavně prosím, pokud máte nějaké tušení, že by to mohl být zrovna ten váš, nevolejte, my to zvládneme.)

Takže sedíme všichni na pódiu a slovo si bere Jirka. Vítá všechny a apeluje na to, že jsme si tady vždy vážili společenství, které si vzájemně pomůže. Mluví o sobě, protože také právě přišel do jiného týmu a pomoc a informace mu pomohly rychle se aklimatizovat a vybízí, aby všichni byli všímaví a na pokojích a v týmech s nováčky mluvili.

Poté Jirka kontroluje, jestli jsou týmy kompletní, vyvolává jména a všichni se hlásí: "Zde, zde, zde ….!". A my už začínáme poznávat rozlišné charaktery. Není nováček, jako nováček a když dojde na Lukáše, ozve se sebevědomé: "Dorazil." Jirka s úsměvem na tváři vzhlédne od seznamu a zahlásí: "Jo, tak tebe taky dorazím." Zasmějeme se a pak už první vrchol dne: losování trenérů. Není totiž na co čekat, protože už dnes začínáme hned po kratičkém tréninku první zápasy Ligy mistrů.

Počasí parné, ale lehce profukuje. Na hlavy dáváme kšiltofky (zde malý černý puntík pro maminky, protože 5 hlav je prázdných, ale my jsme na všechno připraveni.) Na hřiště odcházíme s barelem pití a belíky se studenou vodou. Kluci jsou trochu překvapeni, protože se hrají hned první zápasy Ligy, ale díky tomu také můžeme v tomto počasí trochu fungovat: odehrají se 4 + 4 minuty a pak hlava do belíku a do stínu.

Malé střípky z dění na hřišti: Eliáš dává gól a trenér Dominik volá: "To bylo tak fantazijní, že tě vystřídám", (asi to v tomto počasí vnímá jako odměnu). Další hráč z pole se v bráně vyznamenává a Jirka volá: "Ondra na hrad." Ale ve stejnou chvíli přichází k Jirkovi jiný brankář a s hrůzou v očích se ptá: "Viděl jsi ty dva góly? Ty dvě kačky , a Jirka na to "Hm, tak to si tě asi vymažu z mobilu."

Takže všechno dění se přes otřesné vedro odehrává v pohodě a nadhledu a to ještě netušíme, že nadhledu bude potřeba za krátkou chvíli.

Po tréninku úúúúžasný bazén a pak na oběd. Vývar se zeleninou, kuřecí plátek a rýže. Buďto jste dětem nedali najíst nebo jim chutná nebo kombinace obojího, ale faktem je, že v krabici na zbytky toho moc není.

A nyní rozdat sady dresů, převléknout se, protože fotograf, Petr Wagenknecht už je na místě. Všechno funguje do chvíle, kdy za Věrou dorazí Tobiáš Klouda a Lukáš Jirásek, kteří jsou sami velcí jako trenéři a vytahují ze svých balíčků dresy velikosti …… no, jak to říct. Trochu jako kdyby držely takové ty visací dresy, které se věší na sklo auta. Tak tohle je fakt průser. Nad Čermnou se začínají stahovat černo-černé mraky.

Postupně zjišťujeme, že Tobiáš a Lukáš nejsou jediní …. Dovolím si přejít do první osoby : " Tady Věra. Tohle jsem fakt podělala, ale vůbec nevím, jak." Letím k počítači a říkám klukům, že se podíváme do přihlášek a zjišťuji, že při odhláškách a přihláškách náhradníků došlo v jednom ze seznamů k posunu čísla.

Takže honem, sehnat 68 kluků se všemi dresy a začínají škatulata hejbejte se. "Ondro, kolik máš číslo. 15. Tak se svlíkni a dej to Petrovi a ty nám dej svoje číslo a svlíkni se ….. Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě, protože jestli se takhle bude převlékat 68 lidí, tak tady budeme minimálně hodinu. Trochu hra na nervy, ale teď se přesně hodí to, o čem mluvil Jirka ráno. Musíme si pomáhat. Díky Mojmíre, že jsi zachoval klid a klukům toto připomněl a díky vám kluci za perfektní spolupráci. Štěstí se ale přece jen na nás usměje, protože přesun čísel v xls souboru se odehrál asi pouze u 15 lidí a pak už je vše v pořádku. Takže suma sumárum, 7 minut zpoždění v programu. Uuuuff."

Bohužel ale budeme štěstí potřebovat znovu. Začíná souboj s časem, respektive s bouřkovými mraky. A seřadit se do sestavy k focení fakt není sranda. V tom je ale zase přeborník Slon a tak se spoušť Petrova foťáku ozývá a my jsme stále suší. Super.

Díváme se na radar a zdá se, že by nás nakonec bouřka mohla minout. Tak jdeme na hřiště. Připojuje se k nám Filip Duroň, trenér akademie FK Pardubice, který přijal Jirkovo pozvání.

Dobře víte, že jsme před několika lety začali studovat a propagovat systém komunikace "Respektovat, být respektován". Snažíme se rozvíjet sami sebe. Neznamená to, že se nám daří všechny principy naplňovat, to zdaleka ne, ale snažíme se každý rok o kousek posunout. Jirka oslovil Filipa proto, že ho zaujal tím, že tyhle principy dokáže žít.

Zase nám přeje štěstí. Filipovi se podařilo dnes ráno zabouchnout si dveře s klíči od bytu uvnitř, ale nějak to udělal a prostě je tady. Přidává se k tréninku, který je na 30 minut přerušen kvůli lijáku. Využíváme přestávky, natlačíme do sebe banán a trénink může pokračovat. Filip vše sleduje bedlivým okem a těšíme se nejen na jeho přednášku pro trenéry, ale i jeho postřehy z tréninku.

Nepřítomnosti kluků a holek využívá Vendy a jde na první obhlídku chatek a pokojů. První dva pokoje na 1, ale pak hledíme na štítek na dveřích. Je to opravdu tak? 5 a dokonce 5 s dvěma !!. Nenecháme vás ani pomocí popisu nahlédnout do pokojů a můžete tak zapojit svou představivost. Kluci budou muset zabrat.

Před večeří nám zbývá hodina času, kterou mají kluci a holky na odpočinek a my se scházíme k přednášce Filipa Duroně. Inspirativní přednáška přechází v inspirativní diskusi, která není zdaleka jen o koučování. Vlastně se ke koučování dostáváme až úplně nakonec a jenom okrajově, protože stěžejními tématy je komunikace, vztahy, potřeby současných dětí …

Mezitím Slon a Pepi shromažďují všechny účastníky k přípravě organizace čtvrteční Ceremony a stužkovacímu aktu pro absolventy. Končí silný ročník 2009, 14 kluků. Držáci, někteří s námi jezdili dlouhých 7 let. Bude to na konci týdne smutné, ale dnes je to o slavnostní atmosféře a tak špalírem ostatních vstupují na pódium Honorabilis Magnificencis Jiří Saňák a Spectabilis Věra a ceremoniáři Pepi se Slonem k aktu šerpování (v našem případě značkování Saňák kemp plackami.)

Je 9 večer a Jirka zasedá se všemi do kruhu. Co se v kruhu řekne, to tam zůstane a tak si to necháme pro sebe. Ale můžeme říct, že v týmových kruzích si kluci sepisují pravidla, která chtějí a potřebují, aby se na našem kempu cítili bezpečně.

Pak ještě druhá večeře a vyčistit zuby a první noc je před námi. To, jak proběhla, to se dozvíte až zítra, ale nezdá se, že bychom si všichni do jednoho neměli vyspat do růžova.

I vy spěte taky sladce.

0. den, 29. 6. 2024

Milí rodiče, kluci a holky,

zdravíme z Čermné, je 18:00 hodin, Slon griluje steaky a jsme tady všichni kromě Jirky, který je stále ještě v Příbrami na zápase se Slávií. Máme všechno hotové a v zásadě první úspěch za sebou. Dresy a trika jsou popsané a v sáčcích a trvalo nám to jenom hodinu a půl! Skvělá práce. Minulý rok jsme se žlučily neuvěřitelné 4 hodiny, protože nám na konci vždy něco sházelo nebo přebývalo a ve stavu naprostého zoufalství v omámení čísel a velikostí po 3 hodinách dorazil Jirka a s klidnou hlavou s námi dotáhnul tuhle misi do úspěšného konce.

Už tady zaznělo pár jmen z realizačního týmu a tak můžeme doplnit další informace. Tento rok chybí George, který poslední dva roky povýšil práci PR oddělení na novou úroveň. Udržet ji bude výzvou pro našeho benjamínka, Jakuba, alias Husy, dlouholetého účastníka, který se tento rok bude aklimatizovat na svou novou funkci.

Smutníme také po paní doktorce Ivě, Lucce a Emče Navrátilových. Lucka je vrcholovou gymnastkou a její tréninkový proces začíná po termínu kempu a tak holky prostě využily čas ke společné dovolené. V duchu budeme s nimi, ony zase s námi a budeme se těšit, že se příští rok zase uvidíme.

Vzhledem k neúčasti Ivy bylo potřeba přebudovat zdravotnický tým.

Jsme na Saňák kempu a tak bude o zdraví všech pečovat Vendy Saňáková, studentka lékařské fakulty v Brně a absolventka odborného zdravotnického kurzu a doplňovat ji bude Jan Saňák starší, odborný fyzioterapeut s praxí téměř 30 let. Silná dvojka. Pro případy stýskání tady budou samozřejmě zasloužilé matky Věra s Lenkou.

Jinak už jsme v obvyklé sestavě.

Děkujeme všem, že jsou tady. Věnují týden svého volna, aby se tato akce konala. Nešlo by to bez podpory partnerů, partnerek a manželek, které vlastně obětují týden společného času nebo přijedou a pomáhají tady.

Dneska tedy takto krátce a v dalších dnech můžete očekávat podrobnější informace. My si jdeme užít večer a těšíme se na zítra. A mimochodem, pokud jde o to těšení, ptali jsme se jednoho účastníka: "Tak, na co se těšíš?" Čekali jsme odpovědˇ ve stylu např. Saňák "gladiator" race, Liga mistrů .., ale odpověď zněla: "Těším se na lidi a na atmosféru, která na kempu je."

My to máme stejně a věříme, že tento rok nebude výjimkou.

Realizák

Organizační info: S auty najíždějte vedle velkého pódia, směr vám bude ukazovat papírový Jirka v životní velikosti. Prezentace je na pódiu mezi 8:30 a 9:15.

22. ročník Saňák kempu

22. ročník se bude konat ve dnech 30. 6. - 5. 7. 2024, pro dívky a kluky ve věkových kategoriích 2009 - 2015, tradičně v Areálu zdraví v Dolní Čermné.

.