Informujeme

Aktuálně

Saňák kemp 2025 se bude konat ve dnech 29. 6. - 4.7. 2025, kemp je otevřen pro účastníky věkových kategorií 2010 - 2016. 

6. den, 5. 7. 2024

Není obvyklé začínat rozlučkovou zprávu informací z noci, ale byla by škoda to noční dění nereportovat. Popravdě poslední noc byla klidná a zázračná. Zázračná proto, že trenérský pokoj, kde se vždy koncentrují chrápající trenéři starších ročníků spal potichu, nikdo ani nedutal. Naprostý zázrak. A tak musela zasáhnout vyšší moc a do klidné noci se samovolně ve 3 ráno na pokoji rozběhl vzduchový kompresor. Dokážete si představit ten šok a představy o tom, co se asi děje. Zkrátka našem kempu se stále něco dít asi musí.

Máme radost, jak se povedl celý závěrečný turnaj, děkujeme rodičům, že v tak hojném počtu vytvořili diváckou kulisu a naši maturanti – to byl fantastický taneční výkon, jsme na vás pyšní!

Když jsme u toho děkování, je potřeba říct, že kromě realizačního týmu tuto akci podpořilo mnoho, mnoho dalších lidí. Děkujeme všem našim sponzorům, kteří poskytli finanční podporu, ale i jednotlivcům, kteří nám dodali občerstvení nebe věnovali svůj čas: Petrovi Wagenknechtovi za tu nejkrásnější fotku, co jsme kdy měli, Jirkovi Syrovému za grafické zpracování, Honzovi Krummerovi za skvělý komentátorský výkon, Pospíšilovým, Langerovým, Žďárským, Rakovým, Kašparovým, Endyšovým, Páclovým, Solarovým za poskytnutý proviant. Děkujeme našim rozhodčím s jakou vážností a zodpovědností odvedli svůj rozhodcovský výkon a těšíme se na záběry z dronů od Patrika Ročka.

Když jsme se loučili, bylo smutno hlavně těm, kdo tu byl naposledy. Ale smutnit po něčem, co bylo krásné vlastně není tak špatné. Přejeme vám a nám krásné léto. A když přijdou chvilky těžké (a ony přijdou) zkuste se v hlavě vrátit do momentu, kdy jste stáli všichni na hřišti, drželi jste se kolem ramen a zpívali spolu závěrečnou hymnu "You will never walk alone". A když by bylo opravdu hodně zle, no tak pak si pusťte video trenérů a Slona u bazénu (my ho pro vás brzy zpřístupníme na internetu).

Saňák tým

5. den, 4. 7. 2024

Tak to byla ta zatím nejkrásnější noc na kempu. Večer unavení v klidu usínáme a budíme se až ráno. Nikoho nic netrápí a tak budeme odpočatí na dlouhý den, který budeme končit naší rozlučkovou Ceremony.

Dnes je fakt chladno, lehce mží. Ale během dopoledního tréninku se mraky začnou trhat, a tak někteří využívají možnost skočit po tréninku do bazénu.

Obědváme (naším slovníkem řečeno) duté trubky a kuře na paprice a je potřeba si dobře odpočinout. Jsou tu poslední zápasy Ligy mistrů před zítřejšími finále. Aby mohly i týmy na 5. a 6. příčce odehrát dnes 2 zápasy, zapojují se trenéři a primář Honza a brankář Slon a sehrají exhibiční utkání. První zápas mladších končí vítězstvím trenérů, ale druhý končí remízou a tak dochází k prvnímu penaltovému rozstřelu. Filip dává Slonovi první penaltu a oslavuje jako Ronaldo. Po první sérii je ale skóre stále nerozhodné,, a tak rozhodčí zápasu rozhoduje, že pokud ale kluci střelí následující penaltu jsou vítězi. Nastupuje znovu Filip a …. penaltu neproměňuje. Ze šťastného Ronalda je tu rázem hromádka neštěstí. Primář Honza moc dobře ví, že Filipovou oblíbenou lahůdkou je pendrek, a tak slibuje každému úspěšnému střelci rovnou tři. Ale Filipovi to stále trochu vrtá hlavou: " A ty pendreky budu platit já nebo vy?". Je ujištěn, že to bere náš pan primář na svůj účet a hned po večeři se hlásí u stolu trenérů o svou cenu 😊

Dohráváme zbývající zápasy Ligy a v jejich průběhu se k nám připojuje skvělý host, kapitán týmu FK Pardubice, Kamil Vacek se svým tatínkem a synem. Jsme rádi, že nám Kamil věnuje půl hodinu svého času k velmi zajímavé diskusi: kluci se mohou ptát, na co chtějí. A Kamil vypráví o své lásce k fotbalu o jeho cestě k úspěchu, o jeho životě.

Jdeme si užít lehce slavnostní večeři, pečené brambory a vepřový steak a pak už naše Ceremony. Jde o zábavu, kterou si děláme sami pro sebe a trenéři se rozhodnou jít příkladem: za zvuků Pobřežní hlídky nastupují v černých trenýrkách a slunečních brýlích a roztleskají svou choreografií na souši nás všechny. Poté skočí do bazénu a promění se v akvabely. Zdá se, že celá show je u konce, když se najednou rozezní tóny Olympijské pochodně a na scéně se zjevuje …. no, co to asi je? Obří pochodeň? nebo Julius Ceasar ve své bílé róbě. Ne, je to Slon v prostěradle, který rozrazí hladinu bazénu svým obřím tělem a vygraduje vyvolá tsunami a nadšení diváků.

No, a pak je řada na klukách a holkách. O zábavu všech se budou nyní starat oni. Máme tu silný ročník 2009, který bude skládat svou maturitu z předmětů tanec nebo video reklama, tvorba a přednes vlastní básně. Všichni prospějí u maturity s vyznamenáním a máme tu dokonce dva maturanty s červeným diplomem. Gratulujeme.

Vyhodnocujeme ještě úklid. Vítězové na chatce jsou velmi překvapeni a speciální ocenění od zdravotnice Vendy získává vítězná pokoj na ubytovně za perfektní stav úklidu ráno, v poledne i večer.

Na závěr nás čeká překvapení. Svou zdravici nám zasílá Kuba Děkan, který nám smutně sděluje, že opravdu nebylo možné vzhledem k pracovnímu vytížení dorazit, ale tleskáme informaci, že by rád opravdu příští rok přijel.

Je už téměř 22 a tak rychle do postele, protože nás čeká opravdu dlouhá porada, protože budeme znovu probírat organizaci zítřejšího dne do posledního detailu.

Zítra je začátek programu v 9:30. Náš kiosek bude mít pro vás v nabídce k nákupu pivo, limo, káva, čaj a samozřejmě ….. pendreky.

Těšíme se na vás a přejeme dobrou noc.

4. den , 3. 7. 2024

Dobrý den.

Dnes začínáme klasickou rozcvičkou v 7:15, švédský stůl u snídaně (dnešním zpestřením jsou rajčata s mozzarellou). Po snídani hodinka pauzy a pak dovednostní trénink, hodně střelby.

Vzhledem k tomu, že dnešní den má být spíše odpočinkový, prodlužujeme klid a ve 14:00 se scházíme k odpolední hře.

Vždy chceme nějakou novinku a tou je letos tato hra.

Charakterizovat ji lze slovy: orientace s mapou a v terénu, samostatné rozhodování a týmová souhra.

Prvním úkolem je složit mapu ze tří dílů. Poté si týmy losují svoje místo startu. Následně se rozcházejí na své pozice na mapě a jejich úkolem je najít v terénu 4 obálky, kde se skrývá šifra s dalším popisem úkolů pro večerní aktivitu. Role trenérů je jasně dána – jejich úkolem je dohlédnout na bezpečnost a ostatní si musí tým rozhodnout úplně sám.

Odpoledne je koncipováno jako odpočinkové, nesoutěžní, v tempu, které si může zvolit každý tým sám. Jediným zásadním cílem, je vrátit se zpět do tábora do 18 hodin.

Mapy jsou složeny, týmy připravené odejít na start a Dominik jde s barvou ven. Tajně jde za námi: "Tohle fakt není moje parketa. Ukažte mi, kde jsme na tý mapě …" Trochu si říkáme, jak to asi dopadne.

Dominikova skupina vyráží: 15:07 se někdo ptá: "Uf, trenére, jak dlouho jdeme a kolik jsme už ušli? A Dominik na to: "Asi 600 m, a jdeme šest minut." A kolik nás ještě čeká?: "Asi 9 km a další 3 hodiny."

No, a to jsme teprve na začátku.

S Lenkou a Pepčou se vydáváme na Mariánskou horu, protože všechny týmy tudy musí projít a je tu také náš zásobovací a zdravotnický tým, aby na trase poskytl první pomoc a nějakou tu dobrotu.

Opravdu přijde k chuti. Když s týmem dorazí malá Naty. Bere si tatranku, jablko a džus. Za chvíli: "Můžu si vzít ještě jednu." "Jasně, můžeš. A dvě? Můžeš. A tři? Jasně. A můžu i čtyři? Měla to být taková zábavná procházka, ale jakoby to dávalo fotbalistům a fotbalistkám docela zabrat.

Všichni trenéři dodržují jasně pravidla hry. Jsou dohledem a dozorem, ale všechny rozhodnutí o tom, kudy se vydat, musí udělat tým sám. A tak chlapi trpělivě uhýbají na nesprávné cesty, míjejí ty správné odbočky, aby se pak znovu vraceli tou samou cestou zpět.

Na Mariánské hoře stihneme Pepu, Pepina a Smíšu, kteří sem dorazili z různých směrů, ale stále ještě musí sebrat poslední obálky na cestě. Smíšova parta vyrazí správným směrem, i kluci od Pepina to trefí, ale trochu nám zatrne, když si parta od Josefa zorientuje mapu špatně a vyrazí směr Lanškroun. Josef starší, kterého interně nazýváme rumunským dozorcem, je znám svou disciplínou. Obava, že nechá kluky dojít do Lanškrouna je tak na místě. Ale nenechte se mýlit, pod tvrdou slupkou, vřelé srdce a po pár set metrech kluky otáčí.

My jsme zpět v cíli a napjatě očekáváme s jakou se budou všichni vracet.

Je tu Dominik a je dost skleslý. "Ty bláho. Já jsem je nechal hlasovat. Vždycky se hlasovalo, jestli půjdem po cestě nebo zkratkou. No, a jak si myslíte, že to vždycky dopadlo? Samozřejmě, že to bylo vždycky 6:5 pro zkratku. Podívejte se, kudy jsme šli?" A Dominik ukazuje, jak se skupina prodírá roštím a brouzdá loukami. A Dominik pokračuje. "A ten začátek. Na startu jsme měli 20 minut volno, začínali jsme u lesíku. No a co myslíš? Místo, aby studovali mapu, všichni museli mít svoje klacky. No hlavně, že měli klacky. Pak jsme někde šli, a zjistili, že se jeden klacek někde ztratil. Tak se zase hlasovalo. Musel jsem se výjímečně zapojit do hlasování, protože oni by si snad odhlasovali, že se pro ten klacek budou vracet."

Pepova skupina startovala poblíž rybníku. I tihle kluci měli ten lákavý nápad zkracovat si trasu mimo cesty. A Pepa líčí: "Hoši to byl koncert. Hnali mě nějakým rákosím podle rybníka a najednou jsme se ocitli u jakých si krmných věží. No tak mě hnali zase zpátky. Pak se rozhodli jít přes louku a přeskákat takový potok, pak se podívali na mapu, otočili s ní a řekli, že jdeme zpátky. No… a pak jsem šli dalších 50 metrů a tam byl mostek."

No, je to opravdu jen pár střípků a zeptejte se sami vašich dětí, co zažily.

17:53 volá Mojmír. "Hlásím, že na šestou to nestihneme." "Jak to?" " Nechal jsem je úřadovat."

O Denise máme také strach. Denis nakonec dochází 18:02. Kluci jsou šťastní, ale hlásí: …"no, ale to jsme ještě poslední 2 km běželi."

Dnešní večeře, buchtičky se šodo. Ikdyž jsme opravdu všichni hladoví, nepomáhá to Dominikovi, aby překonal svůj odpor k tomuto jídlu a na tajňačku se cpe s Klárkou sekanou.

Díváme se z jídelny směrem na kopec, kde je na vršku místo zvané U Kreuzingerova kříže, kde má Mojmírův tým sebrat poslední šifru. Ale stále nikde nikdo. Najednou volá Mojmír: "Už jsme u kostela. Schovejte nám večeři." Jak u kostela? No, sami se podívejte do map a určitě vám také bude záhadou, kudy mohli kluci chodit.

18:30 vchází za potlesku ostatních do jídelny Mojmírův tým. A jsme všichni.

Jsme plni dojmů a většina zážitků je vtipných. Najednou ale přichází trenér a říká: "Byl jsem kontaktován jednou starší ženou, která je tady v kempu ubytovaná a ta nám říkala, že někteří kluci z chatek se chodí sprchovat do ženských sprch." Trochu nám zatrne, jaká stížnost bude následovat. A ženy pokračují: "No, to není kvůli nám, je to hlavně kvůli bezpečnosti kluků, kdyby nás viděli, aby nepřišli k újmě." Je jasné, že ženské jsou ze stejného těsta jako my a dovedou si ze sebe udělat srandu. Ale tohle je opravdu nahrávka na smeč, kterou jako první využívá Pepino a nad buchtičkami zahlásí: "Kdo tam vydrží půl hodiny, má u mě pendreka."

Nad kempem se začíná šeřit a kluky a holky čeká poslední rébus. Musí vyřešit šifry, aby zjistili, že za ně obdrží "stavební materiál". Špejle a modelínu. Losují si názvy staveb, které z nich mají sestrojit. Výsledky si můžete prohlédnout na fotkách.

Do devíti všichni staví, pak si dáme chleba s tvarohovou pomazánkou a potřebujeme využít dnešní den do poslední minuty. Dnes se toho v týmech spoustu odehrálo, kluci a holky se museli často rozhodnout, dohodnout a vyřešit sem tam nějaký spor. A tak nám to dává příležitost vyřešit tyhle záležitosti v týmových kruzích. 21:45 rychlá sprcha, kontrola klíšťat a to by už pro dnešek bylo opravdu vše.

Dobrou noc.

3. den, 2. 7. 2024

Dobrý den.

Krásně jsme se vyspali a budíme se do chladnějšího rána. Mojmír s Pájou odpovědní za rozcvičky už naplno v akci.

Na dovolené v kempu tráví čas pravidelní dovolenkáři a ti dobře vědí, že si na své dovolené zkrátka nepospí, protože v 7:15 se areálem rozduní rozcvičková hudba a mají prostě utrum. Za ty roky se už známe. Oni si nestěžují, naopak nám fandí a v pátek dopoledne budou stát mezi vámi a fandit našim klukům a holkám při finálových utkáních.

Ostatní realizák již sedí připravený před bungalovy a snaží nastartovat svoje těla. Zezadu sledujeme Dominika (Chládka), sedí na židli a celé jeho tělo vibruje. Chladem. Nabízíme Dominikovi mikinu, ale on rezolutně odmítá se slovy: "Je to jen o hlavě, takže si to teplo představuju." A klepe se dál.

Program dnes ještě nezačal a před ošetřovnou jsou již zájemci o našeho primáře, fyzioterapeuta Honzu Saňáka. Honza si dovezl část své ordinace a přístroj na elektroakupunkturu Rebox. Jarda Rýdl leží na lehátku, v ruce svírá katodu a Honza jezdí po lýtku, kde má Jarda koňara z předchozího tréninku. Pohled na oba připomíná scénu "Vyďeržaj pijonjer".

Náš primář začíná být velmi oblíbený, protože odborně tejpuje různá menší zranění a trochu se nám zdá, že s nimi chtějí všichni lehce machrovat. Podléhá i zdravotnice Vendy a nechává si vyšperkovat rameno růžovým tejpem.

Na dopolední trénink se k nám, připojuje Dominik Zdržálek, který je mistrem v žonglování a fotbalu 1:1. Byl naším hostem i minulý rok a dnes si přivezl pro kluky malou atrakci, jakousi mini-fotbalovou arénu, ve které se snaží jeden druhého obehrát a vstřelit gól. Zároveň kluci mohou zkusit obehrát i Dominika.

Před obědem se ještě chvíli zdržíme a sborem zpíváme: " Erik má narozeniny, my máme přání jediný … Předáváme dárek. Všechno nejlepší k narozeninám Eriku Doležalovi.

K obědu řízek s kaší. Trenéři stojí v řadě jako poslední a dochází kaše, ale ta se dá lehce nahradit druhým řízkem a na to si kluci rozhodně nestěžují. A pak se rozdělujeme. Nejstarší kluci pod dozorem Josefa a Mojmíra vyrážejí dřevorubit do lesa, aby nám připravili dřevo na večerní opékání. Ostatní na multifunkční hřiště a bavíme se trochu jinak, fotbal necháme odpočinout.

Bohužel, je nás o jednoho méně. Ze zdravotních důvodů musel odstoupit Maty Rybka. Je nám to moc líto, protože je to zkušený matador a skvělý parťák. Tak na dálku pozdrav od nás všech.

A po svačině opět zápasy Ligy mistrů, každý tým odehraje dva. Po nich už je jasně dáno, kdo bude hrát o titul a kdo o umístění. Ale na úroveň zápasů to nemá vůbec žádná vliv, bojuje se o každý bod. Asi jste si všimli, že poctivě oslovujeme účastníky kempu: kluci a holky. Máme zde dvě fotbalistky. Takže je normální slyšet: "Naty, raz, dva, střela. Veru, dobře jsi ho dostoupila." Jirka od začátku důrazně nabádá, že chce vidět fotbal a žádnou válku, žádné skluzy a tedy žádná zranění. V tomto ohledu se nám zatím daří.

V podvečer dostávají kluci ještě čas na přípravu programu čtvrtečního večera, kterému léta říkáme Ceremony. Děláme si zábavu pro sebe, bude to náš poslední večer na kempu. Program bude v jejich režii a my se těšíme, čím nás překvapí.

Večer chystáme táborák. Moc jsme se těšili na Jakuba Děkana a zpívánky s ním u táboráku a ještě minulý týden Jakub plánoval přijet. Bohužel mu vytížení nedovolí. Vedle plánovaného koncertu v Karlových Varech, účasti na festivalu, musí Kuba tento rok natlačit do svého programu ještě natáčení pokračování filmu Vyšehrad II. Fakt to nejde. Takže Kubu zdravíme na dálku a těšíme se na příští rok.

Táborák hoří, my opékáme buřtíky a zase se to celé opakuje. Je to prostě vždycky stejné. Každý rok přesně stejný scénář a stejné pocity. A dokud budeme tento kemp dělat, nikdy se nám to neomrzí. O čem mluvím?

První den na kempu, příjezd. Pro nováčky trochu stresu, pro ty, kdo přijíždějí znovu, tak očekávání a těšení. Druhý den se poznáváme, zvykáme si, sžíváme se. A třetí den se všechno láme. Najednou vidíme, že to, co máme tak rádi, začíná fungovat. Pospolitost, kamarádství a je jasné, že společný táborák vždy vytvoří přesně to správné zázemí.

Možná si kluci někdy hrají na tvrďáky, ale když i oni s námi zpívají Nedvědy, tak je to prostě fajn. Hezký a uvolněný večer končí, v posteli jsme za čtvrt hodiny. O slzách už psát nemusíme. Dobrou noc, zítra nás čeká další krásný den.

2. den, 1. 7. 2024

Dobrý den,

takže někteří z vás jsou určitě napjatí, jak to bylo v noci. Vlastně jsme to zvládli. Jedna bolavá hlava, v noci na ošetřovně pod kontrolou zdravotnice, ale všechno vyřešil dlouhý 9-hodinový spánek. No a pak dvě bolavá bříška, která jsou takovým malým či větším stýskáním. Jedno z nich se podaří zahnat zpěvem ukolébavky v operním podání, což alespoň na chvíli rozjasní tvář dotyčného.

Ráno se budíme do černé oblohy a když se spustí déšť vlastně děkujeme počasí za to, že nám připraví perfektní podmínky pro Saňák "Gladiátor" race. Potřebujeme vodu a bahno, jinak by to nebylo ono.

Během snídaně dokončuje ředitelka závodu Pepča poslední úseky trasy a nervozita začne stoupat, když se všichni řadí, aby byli označeni svými startovními čísly. Startujeme. Závod je ve dvou kategoriích, pro ty starší je dvoukolový. Samozřejmě první překážkou je bazén, bez bot ale pěkně v oblečení a pak další překážky snesou měření s těmi gladiátorskými. Kluky ale i dost prověřují žabáci, či kačáci, no a když se zkrátka nezadaří tak i handykepy v podobě angličáků a dřepů, slovy Dominika, "klasický zavařovačky od Pepči". Zápal soutěžících, celá atmosféra, doprovodná hudby Rockyho Balboy přitáhne pozornost čermenských kluků a ti se zaujetím začnou fandit závodníkům takovým způsobem, že jim nabízejí po trati vodu ze svých flašek. Tahle souputnická sounáležitost dává závodu správný punc.

Večer budeme sice vyhlašovat vítěze, ale nasazení všech, osobní výkony na hraně svých možností to je to, proč má tento závod už své trvalé místo v našem programu. A ačkoliv se to nezdá, patří mezi kluky vedle Ligy mistrů mezi ty nejžádanější.

Závodníci vypadají všichni do jednoho přesně tak, jak to má po závodu být. Mokří, zabahnění. Jasně, logisticky to není nic moc, budeme sušit 70 párů špinavých mokrých bot a spoustu mokrého oblečení, ale to se nedá nic dělat. Někteří aktivní z mladších kategoriíí strkají dle instrukcí maminek strkají všechno do tašky na špinavé prádlo. Ale to hned zachraňujeme, aby vám domů nepřivezli plesnivou kouli.

Ještě zpracováváme podněty z týmových včerejších večerních kruhů, kdy si kluci sestavovali seznam pravidel, které by si tady na kempu přáli od všech dodržovat. A toto je seznam těch, které se objevily nejčastěji:

• Nedělám druhým to, co se mně samotnému nelíbí
• Přejeme si upřímnost, pravdu do očí a žádné pomluvy za zády
• Respekt k druhým, respekt k věcem druhých
• Pomáhat druhým, mladším a novým v našem týmu, vzít všechny do party
• Od trenérů si přejeme hecování, podporu a pomoc

Hodinku oddechneme a pak na oběd.

Odpoledne vykoukne slunce, protože ví, že budeme trénovat. Začíná se dovednostním tréninkem, který je přerušen lehkou svačinou. V průběhu svačiny dorazí host Honza Krummer. Vzhledem k tomu, že zdravotnice Vendy se právě vrátila z inspekce pokojů využívá jeho přítomnosti a silného hlasu a volá ubytované pokoje 6, kterému přes vytrvalá upozornění nestačila známkovací škála úklidu.

A tady malá vsuvka. Systémy typu "Respektovat, být respektován" jsou velmi často mylně považovány za systémy, kde si děti mohou dělat, co chtějí, kde děti řídí dospělé, systémy bez pravidel … Je to velké nepochopení. Důrazné slovo má své místo. A na důrazné slovo dnes muselo dojít. Jasně, stručně, výstižně. Vendy volá pokoj 6 a Honza Krummer je žádá, aby před něj nastoupili podle velikosti a v černých brýlích začíná svůj projev:

"Takže, aby mě z kempu volali do JZD, že se mám přijet podívat na bordel, který jsem ještě v životě neviděl, to jsem ještě nezažil. Kázeň, řád, disciplína, to je základ pro úspěch Ligy mistrů. Máte na to 4,5 min a pokoj bude v pořádku. 4:30, 4:29, 4:28 …. Klukům už vidíme jen záda.

Částečně vzhledem k Honzově komediálnosti a faktu, že nikdo nezvyšuje hlas, kluci chápou, že se je nikdo nesnaží ponížit, na druhou stranu je to jasný signál, že už zašli za pomyslnou hranu a že každé (ne)konání má své důsledky.

Liga mistrů. Včera to byla taková očuchávačka a navíc dost nečekaná, protože dříve se začalo hrát v týmech až druhý den. Je už ale cítit, že se všichni víc znají. Složení týmů ale určil náhodný los, a tak si sem kluci a holky přijeli pro různé lekce. Někdy je to o tom, že se přizpůsobím, někdy o tom, že musím zkousnout spoustu porážek a přesto se pokouším v každém zápasu docílit úspěchu. A tak je emocí opravdu hodně. V celé jejich škále. Nebudeme tento rok zveřejňovat průběžné výsledky. A vy se na ně teď taky vykašlete. Nám se prostě daří dobře a tráva je zelená.

Počasí je natolik dobré, že po zápasech zařazujeme bazén a využíváme, že můžeme zkontrolovat klíšťata. Ráno jsme totiž jedno našli a vzhledem k tomu, že se dopoledne i odpoledne kluci válejí v trávě, tak je potřeba zakročit. Při výstupu z bazénu kontrolní četa pečlivě prohledává všechna těla. " Našli? Nenašli. Našli? Nenašli." Co myslíte vy? Nenašli. Skóre klíšťata versus Saňák kemp tedy zůstává na krásném: 1 klíště versus 68 dětí.

Potom večeře: knedlo, červené zelo a vepř. Naprosto luxusní.

Zcela neplánovaně zařazujeme hry, které mají za cíl lépe propojit děti, lépe se seznámit, protože zde máme několik kluků, pro které je to osobní výzva, a tak bychom rádi šli tomuto problému naproti. Máme v týmu 3 pedagogy/žky a ti mají v rukávu interaktivní hry. Jdeme na to. Jednu hru vede Pája, jmenuje se "Změna identity" a nutí propojit se s co nejvíce lidmi. Druhou si připravila Pepi a je to otázková hra. Někdo funguje dobře a dobře se baví, ale jsou tu skupinky, které docela narušují dění a možná taky ostatní. Popravdě holky to docela mrzí, ale je to alespoň příležitost pro téma ve velkém kruhu, který vede Jirka.

A je to taky krásná příležitost, sedět spolu, všichni dohromady a začít naplňovat pravidlo upřímnosti. Holky se vyznávají ze svých pocitů a je fajn, že se najdou i odvážlivci, kteří řeknou, jak z této situace ven. Náš kruh je ale o tom, že co se řekne, ven se nedostane. A tak si vše necháme pro sebe.

Je deset hodin, všichni leží, 2. den pro kluky a holky končí. Pro nás začíná porada a příprava na další den.

Vám všem přejeme dobrou noc.

1. den, 30. 6. 2024

Dobrý den všem,

tak jsme všichni spolu – tedy až na jednu výjimku. Bohužel Honza Šána z Prahy se zranil a přijede nás tedy pozdravit alespoň v pátek.

Je nás hodně účastníků, kteří jsou na kempu již po několikáté, a tak při registraci rádi slyšíme, že se někteří opravdu nemohli dočkat:

Maminka: Tak jsem ráno vstala, v pyžamu jdu z ložnice do obýváku a na sedačce sedí David a je oblečený. "Co tady děláš?". "Čekám, až pojedeme."

No, neptali jsme se, od kolika hodin ráno David čekal. Každopádně, už se dočkal.

Pomáháme těm mladším na ubytovně, povléci postele a zarovnat věci do skříněk. Nálada je různá a někde i slzy, ale na prvním srazu celého týmu ve stínu na pódiu už slzy nejsou. (Nechval dne před večerem a to doslova, protože dobře víme, že večer kluky prověří. Ale o tom, jak to dopadlo se dozvíte úplně na konci této reportáže nebo zítra ráno, to je stále ještě před námi. Hlavně prosím, pokud máte nějaké tušení, že by to mohl být zrovna ten váš, nevolejte, my to zvládneme.)

Takže sedíme všichni na pódiu a slovo si bere Jirka. Vítá všechny a apeluje na to, že jsme si tady vždy vážili společenství, které si vzájemně pomůže. Mluví o sobě, protože také právě přišel do jiného týmu a pomoc a informace mu pomohly rychle se aklimatizovat a vybízí, aby všichni byli všímaví a na pokojích a v týmech s nováčky mluvili.

Poté Jirka kontroluje, jestli jsou týmy kompletní, vyvolává jména a všichni se hlásí: "Zde, zde, zde ….!". A my už začínáme poznávat rozlišné charaktery. Není nováček, jako nováček a když dojde na Lukáše, ozve se sebevědomé: "Dorazil." Jirka s úsměvem na tváři vzhlédne od seznamu a zahlásí: "Jo, tak tebe taky dorazím." Zasmějeme se a pak už první vrchol dne: losování trenérů. Není totiž na co čekat, protože už dnes začínáme hned po kratičkém tréninku první zápasy Ligy mistrů.

Počasí parné, ale lehce profukuje. Na hlavy dáváme kšiltofky (zde malý černý puntík pro maminky, protože 5 hlav je prázdných, ale my jsme na všechno připraveni.) Na hřiště odcházíme s barelem pití a belíky se studenou vodou. Kluci jsou trochu překvapeni, protože se hrají hned první zápasy Ligy, ale díky tomu také můžeme v tomto počasí trochu fungovat: odehrají se 4 + 4 minuty a pak hlava do belíku a do stínu.

Malé střípky z dění na hřišti: Eliáš dává gól a trenér Dominik volá: "To bylo tak fantazijní, že tě vystřídám", (asi to v tomto počasí vnímá jako odměnu). Další hráč z pole se v bráně vyznamenává a Jirka volá: "Ondra na hrad." Ale ve stejnou chvíli přichází k Jirkovi jiný brankář a s hrůzou v očích se ptá: "Viděl jsi ty dva góly? Ty dvě kačky , a Jirka na to "Hm, tak to si tě asi vymažu z mobilu."

Takže všechno dění se přes otřesné vedro odehrává v pohodě a nadhledu a to ještě netušíme, že nadhledu bude potřeba za krátkou chvíli.

Po tréninku úúúúžasný bazén a pak na oběd. Vývar se zeleninou, kuřecí plátek a rýže. Buďto jste dětem nedali najíst nebo jim chutná nebo kombinace obojího, ale faktem je, že v krabici na zbytky toho moc není.

A nyní rozdat sady dresů, převléknout se, protože fotograf, Petr Wagenknecht už je na místě. Všechno funguje do chvíle, kdy za Věrou dorazí Tobiáš Klouda a Lukáš Jirásek, kteří jsou sami velcí jako trenéři a vytahují ze svých balíčků dresy velikosti …… no, jak to říct. Trochu jako kdyby držely takové ty visací dresy, které se věší na sklo auta. Tak tohle je fakt průser. Nad Čermnou se začínají stahovat černo-černé mraky.

Postupně zjišťujeme, že Tobiáš a Lukáš nejsou jediní …. Dovolím si přejít do první osoby : " Tady Věra. Tohle jsem fakt podělala, ale vůbec nevím, jak." Letím k počítači a říkám klukům, že se podíváme do přihlášek a zjišťuji, že při odhláškách a přihláškách náhradníků došlo v jednom ze seznamů k posunu čísla.

Takže honem, sehnat 68 kluků se všemi dresy a začínají škatulata hejbejte se. "Ondro, kolik máš číslo. 15. Tak se svlíkni a dej to Petrovi a ty nám dej svoje číslo a svlíkni se ….. Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě, protože jestli se takhle bude převlékat 68 lidí, tak tady budeme minimálně hodinu. Trochu hra na nervy, ale teď se přesně hodí to, o čem mluvil Jirka ráno. Musíme si pomáhat. Díky Mojmíre, že jsi zachoval klid a klukům toto připomněl a díky vám kluci za perfektní spolupráci. Štěstí se ale přece jen na nás usměje, protože přesun čísel v xls souboru se odehrál asi pouze u 15 lidí a pak už je vše v pořádku. Takže suma sumárum, 7 minut zpoždění v programu. Uuuuff."

Bohužel ale budeme štěstí potřebovat znovu. Začíná souboj s časem, respektive s bouřkovými mraky. A seřadit se do sestavy k focení fakt není sranda. V tom je ale zase přeborník Slon a tak se spoušť Petrova foťáku ozývá a my jsme stále suší. Super.

Díváme se na radar a zdá se, že by nás nakonec bouřka mohla minout. Tak jdeme na hřiště. Připojuje se k nám Filip Duroň, trenér akademie FK Pardubice, který přijal Jirkovo pozvání.

Dobře víte, že jsme před několika lety začali studovat a propagovat systém komunikace "Respektovat, být respektován". Snažíme se rozvíjet sami sebe. Neznamená to, že se nám daří všechny principy naplňovat, to zdaleka ne, ale snažíme se každý rok o kousek posunout. Jirka oslovil Filipa proto, že ho zaujal tím, že tyhle principy dokáže žít.

Zase nám přeje štěstí. Filipovi se podařilo dnes ráno zabouchnout si dveře s klíči od bytu uvnitř, ale nějak to udělal a prostě je tady. Přidává se k tréninku, který je na 30 minut přerušen kvůli lijáku. Využíváme přestávky, natlačíme do sebe banán a trénink může pokračovat. Filip vše sleduje bedlivým okem a těšíme se nejen na jeho přednášku pro trenéry, ale i jeho postřehy z tréninku.

Nepřítomnosti kluků a holek využívá Vendy a jde na první obhlídku chatek a pokojů. První dva pokoje na 1, ale pak hledíme na štítek na dveřích. Je to opravdu tak? 5 a dokonce 5 s dvěma !!. Nenecháme vás ani pomocí popisu nahlédnout do pokojů a můžete tak zapojit svou představivost. Kluci budou muset zabrat.

Před večeří nám zbývá hodina času, kterou mají kluci a holky na odpočinek a my se scházíme k přednášce Filipa Duroně. Inspirativní přednáška přechází v inspirativní diskusi, která není zdaleka jen o koučování. Vlastně se ke koučování dostáváme až úplně nakonec a jenom okrajově, protože stěžejními tématy je komunikace, vztahy, potřeby současných dětí …

Mezitím Slon a Pepi shromažďují všechny účastníky k přípravě organizace čtvrteční Ceremony a stužkovacímu aktu pro absolventy. Končí silný ročník 2009, 14 kluků. Držáci, někteří s námi jezdili dlouhých 7 let. Bude to na konci týdne smutné, ale dnes je to o slavnostní atmosféře a tak špalírem ostatních vstupují na pódium Honorabilis Magnificencis Jiří Saňák a Spectabilis Věra a ceremoniáři Pepi se Slonem k aktu šerpování (v našem případě značkování Saňák kemp plackami.)

Je 9 večer a Jirka zasedá se všemi do kruhu. Co se v kruhu řekne, to tam zůstane a tak si to necháme pro sebe. Ale můžeme říct, že v týmových kruzích si kluci sepisují pravidla, která chtějí a potřebují, aby se na našem kempu cítili bezpečně.

Pak ještě druhá večeře a vyčistit zuby a první noc je před námi. To, jak proběhla, to se dozvíte až zítra, ale nezdá se, že bychom si všichni do jednoho neměli vyspat do růžova.

I vy spěte taky sladce.

0. den, 29. 6. 2024

Milí rodiče, kluci a holky,

zdravíme z Čermné, je 18:00 hodin, Slon griluje steaky a jsme tady všichni kromě Jirky, který je stále ještě v Příbrami na zápase se Slávií. Máme všechno hotové a v zásadě první úspěch za sebou. Dresy a trika jsou popsané a v sáčcích a trvalo nám to jenom hodinu a půl! Skvělá práce. Minulý rok jsme se žlučily neuvěřitelné 4 hodiny, protože nám na konci vždy něco sházelo nebo přebývalo a ve stavu naprostého zoufalství v omámení čísel a velikostí po 3 hodinách dorazil Jirka a s klidnou hlavou s námi dotáhnul tuhle misi do úspěšného konce.

Už tady zaznělo pár jmen z realizačního týmu a tak můžeme doplnit další informace. Tento rok chybí George, který poslední dva roky povýšil práci PR oddělení na novou úroveň. Udržet ji bude výzvou pro našeho benjamínka, Jakuba, alias Husy, dlouholetého účastníka, který se tento rok bude aklimatizovat na svou novou funkci.

Smutníme také po paní doktorce Ivě, Lucce a Emče Navrátilových. Lucka je vrcholovou gymnastkou a její tréninkový proces začíná po termínu kempu a tak holky prostě využily čas ke společné dovolené. V duchu budeme s nimi, ony zase s námi a budeme se těšit, že se příští rok zase uvidíme.

Vzhledem k neúčasti Ivy bylo potřeba přebudovat zdravotnický tým.

Jsme na Saňák kempu a tak bude o zdraví všech pečovat Vendy Saňáková, studentka lékařské fakulty v Brně a absolventka odborného zdravotnického kurzu a doplňovat ji bude Jan Saňák starší, odborný fyzioterapeut s praxí téměř 30 let. Silná dvojka. Pro případy stýskání tady budou samozřejmě zasloužilé matky Věra s Lenkou.

Jinak už jsme v obvyklé sestavě.

Děkujeme všem, že jsou tady. Věnují týden svého volna, aby se tato akce konala. Nešlo by to bez podpory partnerů, partnerek a manželek, které vlastně obětují týden společného času nebo přijedou a pomáhají tady.

Dneska tedy takto krátce a v dalších dnech můžete očekávat podrobnější informace. My si jdeme užít večer a těšíme se na zítra. A mimochodem, pokud jde o to těšení, ptali jsme se jednoho účastníka: "Tak, na co se těšíš?" Čekali jsme odpovědˇ ve stylu např. Saňák "gladiator" race, Liga mistrů .., ale odpověď zněla: "Těším se na lidi a na atmosféru, která na kempu je."

My to máme stejně a věříme, že tento rok nebude výjimkou.

Realizák

Organizační info: S auty najíždějte vedle velkého pódia, směr vám bude ukazovat papírový Jirka v životní velikosti. Prezentace je na pódiu mezi 8:30 a 9:15.

22. ročník Saňák kempu

22. ročník se bude konat ve dnech 30. 6. - 5. 7. 2024, pro dívky a kluky ve věkových kategoriích 2009 - 2015, tradičně v Areálu zdraví v Dolní Čermné.

.